Skip to the content

Frustrace, Deprivace, Stres... více, co nám škodí?

Stres je slovo, které nás neustále obklopuje. Všechny nás straší a všichni se na něj vymlouvají, když zrovna nemají svůj den nebo nestíhají. Všichni jsme ve stresu. Víme, ale ovšem jak to doopravdy poznat? Jaké jsou pravé projevy stresu a podle čeho poznáte, že se vás to skutečně týká.  

Stres je mýtická sedmihlavá saň. Reálně se dnes týká skoro každého. Těžko byste našli osobu, která je naplno zapojena do každodenního života a přesto žije harmonicky a v klidu. Postupem času se stres stal součástí našeho života, víme o něm, ale nevnímáme ho, dokud není jeho úroveň kritická. Bohužel právě to, že jej příliš nevnímáme a jeho dlouhodobé působení neřešíme, zanechává vážné následky. překvapivě nejen psychické, ale také fyzické, které jsou většinou důležitým varováním. Pokud není dlouhodobé působení stresu zastaveno vede k nezvratným poškozením a vážným chorobám. Nejčastěji k poruchám trávení a onemocnění kardiovakulárního systému.

Jak se dostaneme až ke krizové úrovni stresu?

Lidské tělo má několik úrovní, na nichž je schopno fungovat a vstřebávat určité množství psychického i fyzického tlaku. Málokdo v současnosti rozlišuje mezi frustrací, deprivací a stresem. Jsou to stádia působení vlivu okolí na naši duševní rovnováhu. Dlouhodobé působení nás vždy posouvá o kategorii výš. Ne všichni jsme hned od první chvíle přímo ve stresu, jenže o těch předchozích stádiích se příliš nemluví, není tak snadné si jich všimnout.

 

První krok ke stresu

Tím prvním krokem, který nás může posunout blíže na pokraj stresu je frustrace. Frustrace je pocit odepření něčeho, co chceme. Pocit zklamání, že se nám recept nepovedl, tak jak měl. Pocit, že nám nadřízený neumožnil prosadit náš návrh, který byl sice dobrý, nicméně nebyl přesvědčivý v otázce ekonomického zisku. Zklamání z lidí, ze svých vlastních schopností, ze změny volnočasového programu. Z nedostatku kontakty se svými blízkými. Frustrace je první krok na cestě ke stresu. Je to první okamžik, kdy se naše tělo a mysl zarazí, protože jim bylo něco odepřeno. Nebylo nám umožněno, abychom dosáhli toho, po čem toužíme. Naše potřeby a touhy nebyly naplněny. Překážky a změny v našich plánech jsou nečekaným a neoblíbeným rušivým elementem.

Frustrační mechanismy

Pokud dojde k situaci, kdy nejsou naše potřeby, jedno zda ty fyzické nebo mentální, naplněny, pak se tělo dostává do obranného módu. Povolává na pomoc tzv. obranné frustrační mechanismy. Situace, které vyvolávají frustraci jsou silně subjektivní, tak jako je vnímání jednotlivce a individuální nastavení hodnot. Lidé mají jinou frustrační toleranci. Někoho dokáže pořádně naštvat, když nedostane včas teplý oběd, jinému je to v podstatě jedno, tak se najít později a klidně vezme za vděk i něčím studeným ke svačině. Někteří naopak oběd dokáží plně oželet a jejich klid to nerozhodí. To je příklad rozdílného nastavení frustrační tolerance.

Frustrační tolerance

Vědomě jsme schopni ji kousek po kousku posouvat. Když se rozhodneme, že nás dnes nic nerozhází, že nasadíme pozitivní přístup a prostě se nás takové maličkosti jako jídlo nebo počasí nemohou dotknout. Jenže ani pevná vůle a odhodlání k pozitivnímu přístupu nás neochrání trvale. Vše má své omezení a trpělivost jednou dojde každému. Nakonec všichni spadneme dříve či později z našeho devátého obláčku naplněného klidem a pozitivní energií. Všeobecně lépe snášejí překážky a tedy také mají vyšší míru frustrační tolerance dospělí a starší osoby. Vyšší toleranci pak mají ženy, především proto, že jsou geneticky nastaveny k překonávání fyziologických potřeb evolučním vývojem. Ženy totiž umí odsunout své biologické a mnohdy i psychologické potřeby na úkor dětí. Pomáhá jim v tom genetika a také množství hormonů spjaté s mateřstvím.

Druhý krok k nespokojenosti

Deprivace je dalším stádiem. Vzniká v okamžiku, kdy se člověku nedaří uspokojit své potřeby, naplnit svá přání a dosáhnout svých cílů, po delší časový úsek. Dalo by se říci, že deprivace vzniká z chronického odepírání naplnění našich potřeb, tedy dlouhodobou frustrací. Deprivaci je již nutné dělit do podkategorií na základě její příčiny.

  1. biologická - znamená nedostatek potravy, spánku, tepla, tekutin, nemožnost vylučování, nedostatek sexu
  2. motorická - je způsobena nedostatečným množstvím pohybu, omezeným prostorem,
  3. senzorická/smyslová - nedostatek podnětů pro vnímání, nedostatek světla pro vidění, nedostatečná hlasitost zvuků, nemožnost se dotknout nebo ucítit vůni
  4. sociální - izolace, ztráta sociálních vazeb, kontaktů s blízkými, pocit osamělosti, šikana,
  5. citová  -  neuspokojení potřeby lásky, vzájemnosti, sounáležitosti, sebeprosazení a chybějící pocit jistoty

Hop a je tu stres 

Stres je posledním stádiem, mezi ním a deprivací již není příliš velká propast. Naopak z deprivace do stresu je jen mravenčí krůček. Stres je pojem, který technicky označuje stav zvýšené psychické zátěže zapříčiněný působením nějakého rušivého prvku na člověka v průběhu jeho snahy uspokojit své potřeby a naplnit cíle.

Správně se opět dělí do několika menších kategorií.

 

a)fyziologické – bušení srdce, nechutenství, poruchy sexuálních aktivit, kožní vyrážky

b)psychické (emocionální) – výkyvy nálad, citové ochladnutí, pocity vyčerpanosti, únava

c)kognitivní – poruchy poznávání, narušené usuzování,…

d)chování – snížení množství a kvality výkonu, změny vztahu k sobě i jiným lidem, ztráta motivace

 

Obecně se jako poznávací znamení stresu uvádí narušení pozornosti a negativní přístup k okolí, přehnané kontrolování sebe samého i ostatních věcí ve svém okolí, špatné rozhodovací schopnosti a pokles sebedůvěry. Nejvíce patrná je obvykle emocionální nestabilita a nedostatek trpělivosti.

 

Stres lze rozdělit do několika skupin podle jeho projevu navenek. Ne každý stres totiž musí přímo škodit. Stresová reakce byla evolučně navržená tak, aby nás chránila v případě ohrožení. Mnohdy tomu tak skutečně je.                             

 HYPOSTRES – limitní zátěž, stres je pociťován, ale neohrožuje stabilitu organizmu a osobnosti

 HYPERSTRES - stres přesahující možnosti adaptability, nadlimitní zátěž

 EUSTRES - stres působící kladně, tzv. „otužující“

 DISTRES - stres působící negativně, stres ohrožující jedince

Stresové situace jsou okolnosti, které nás ovlivňují a ke stresu postrkují o kus blíže. Nejčastěji jsou to nadměrně ztížené podmínky činnosti, časová tíseň, riziko/ obavy a vnější tlak.

Stresor je činitel vnějšího prostředí vyvolávající v organismu stav stresu či stresovou reakci (například hlad, podvýživa, uvědomovaná bída, hluk, konflikt, traumatické životní události, vyčerpání, únava)

Zážitková výuka musí přinést uvědomění

Studium probíhá tak, aby každý posluchač měl pod kontrolou, že to, co se naučí, mu bude opravdu prospěšné v profesním i osobním životě

Seznamte se s University of Applied Management

Potřebujete zefektivnit Vaši společnost?

Institute of Applied Psychology je profesionální psychologická společnost, která se specializuje na výzkum, vývoj a prodej psychodiagnostických metod pro oblast psychologie práce, organizace a řízení.

Chcete se dozvědět, jak získat lepší práci?

Ne, tohle nebude jen o teoretických informacích. Z tohoto workshopu odejdete s tím, že opravdu budete vědět, co udělat proto, abyste byli v práci s úsměvem na tváři a nezařadili jste se mezi lidi, kteří chodí z práce se zamračeným pohledem.