Přimět ostatní nebo i sebe sama k činu není vždy jednoduché. Kolikrát už jste sami sebe museli nutit jít si zacvičit, když se vám zrovna opravdu nechtělo či zalít zahrádku. Po stokráte si opakujete u nepadnoucího kousku oděvu, jak začnete držet dietu a pravidelně běhat.

Jenže namotivovat se k činnostem, které nás zrovna nebaví a nepřináší nám přímou radost nebo rychle a snadno viditelné výsledky může být zapeklitý problém. Proč je tomu tak? Proč se nám skutečně podaří dodržet naše novoroční předsevzetí a začít hubnout, studovat, pracovat mnohem pilněji až v okamžiku, kdy už je pro nás situace na hranici snesitelnosti a nemáme jinou volbu? Jak to, že někteří lidé zvládají tyto úkoly s úsměvem na tváři a přináší jim radost, když pro někoho je to poslední možnost.

Naše osobnosti jsou různé a stejně tak i způsoby, jak můžeme pracovat se svou motivací. Na přelomu 60. let dvacátého století se touto problematikou zabýval německý psycholog Frederick Hertzberg. Přisel při svém výzkumu na dva hlavní důvody, proč jsou lidé ochotní změnit svou situaci a něco uskutečnit v určitém okamžiku. Jeho výzkum ukázal, že lidé jsou ve svém jednání a rozhodování ovlivněni dvěma hlavními faktory.

  1. Motivací – motivaci nám umožňují motivátory, které ovlivňují naši spokojenost, jejich pozitivní účinek se projevuje jako spokojenost a odhodlání a negativní (chybějící motivátory) jako nespokojenost a nečinnost.

 

  1. Frustrací – jsou většinou tzv. udržovací a hygienické vlivy; ovlivňují naši nespokojenost, pokud jsou frustrační faktory přítomné v našem životě tak ovlivňují naši nespokojenost naopak jejich absence nám nepřinese nic, nemají tedy potenciál přinést nám pocit spokojenosti, míra nespokojenosti nás ovšem může dohnat ke změně a činům, v určitém stádiu nespokojenosti je intenzita dostatečně znepokojivá až vyvolá reakci nutnou k jejímu odstranění – zjednodušeně pokud jsme již dostatečně otrávení danou situací a nedohlédneme jejího přirozeného konce po určité době nás prostě náš vlastní pocit nespokojenosti donutí vzít věci do vlastních rukou a změnit to, co se nám nelíbí. Frustrace může nastat ze sociálních důvodů i z pracovního prostředí. Například nedostatečný plat, neklidné pracovní prostředí, nespolehliví kolegové nebo nestabilní zázemí pro váš kvalitní výkon. To vše může rozhodnout o snaze změnit situaci nebo prostě vyřešit svůj problém například výpovědí.

Otázka, která nás bezpochyby napadne po přečtení těchto řádků – Je silnějším faktorem pro naši činnost motivace pozitivní nebo negativní frustrace? A na tuto otázku si zatím nejsme schopni uspokojivě odpovědět. Všeobecně přijímanou je myšlenka, že pozitivní motivace podněcuje pozitivní činnost a změny. Z logiky věci, je nežádoucí dohnat jakoukoli živou bytost do stádia, kdy jedná na základě zoufalství a neschopnosti pokračovat v dané situaci dál. Není dobré zahnat nikoho do kouta. Ovšem nedá se popřít, že frustrace je jedním ze silných důvodů, z nichž jsou lidé ochotni přistupovat k nepohodlným a neoblíbeným řešením a změnám. Mnohdy pravda příliš razantně a pod vlivem emocí.

Pro zaměstnavatele je frustrace dvousečnou zbraní a ve vztahu k jejich podřízeným by měli raději spoléhat na pozitivní motivaci, a naopak dávat si pozor na živelnou frustraci na pracovišti. Je přeci jen bezpečnější být milovaným a respektovaným vůdcem než obávaným tyranem.

KOMENTOVAT

Prosím vložte poznámku
Prosím, zadejte své jméno a příjmení