3 druhy strachu, které vás drží pozadu (a jak je překonat)

strach
banner

Je jedním z nejčastějších stavů, který zažíváme. Bojíme se na každodenní bázi. Přichází a na nic se neptá. Strach. Etabloval se v našich životech již dávno a dnes má nezastupitelnou pozici v našem chování a rozhodování. Vnímat strach pouze z negativního hlediska by však byla chyba. I přes nepříjemné pocity, které s sebou přináší, nám může posloužit jako důležitý životní ukazatel. Nejprve se však seznamte s třemi nejčastějšími druhy strachu, které vás v různých situacích drží pozadu. V kterém z nich se poznáváte nejvíce?

Je to právě strach, který vás drží zaseknuté v místě, ze kterého se chcete v životě pohnout. Pravděpodobně toužíte po osobnostním růstu, zvyšování úrovně svých znalostí a kompetencí a po dosahování nových met osobních úspěchů. Pokud čtete tento článek, jste nepochybně jedním z těchto lidí. Zároveň jste se ale možná přistihli, že zůstáváte pouze u představ, jaký by váš život mohl být, a realita se nemění. Někteří jedinci si v těchto představách dokonce libují. To však není žádoucí. Nejen, že tak setrváváte v nevyhovující situaci, ale ještě si svým nekonáním připomínáte, že jste nebyli schopni se v životě pohnout dál. Protože se bojíte.

Fight-or-flight reakce

Strach je lidskou reakcí na ohrožující situaci, ve které se nacházíte (přesněji, kterou nervový systém vyhodnotil jako potenciálně nebezpečnou – ať už na základě vrozených či naučených strachů).  Zjednodušeně řečeno, v takovém případě váš nervový systém vyplaví řadu hormonů, které vás postaví do střehu a připraví k akci. Jistě to znáte – váš tep a dech zrychlí a samým napětím zbystříte. A dle specifik situace se rozhodnete buď k boji či útěku.

Tato reakce se vyvinula v návaznosti na hrozící fyzické nebezpečí (např. střet se zvířetem, ohrožujícím soupeřem). Nastává však i v případě psychologických hrozeb – např. nervozita během přípravy na významnou a důležitou událost, na jejímž výsledku nám záleží (či na něm dokonce závisí naše budoucnost). A na základě prožívaného strachu reagujeme.

Naše strachy plynou z nepřeberného množství situací a střetů, do kterých se dostáváme. Ve výsledku je však lze shrnout do tří hlavních druhů, které spolu navzájem souvisí.

Strach z odsouzení („Co by tomu řekli ostatní?“)

Možná jste právě teď v situaci, kdy toužíte otočit svůj život o 180 stupňů a začít nanovo. Opustit nevyhovující práci, rozvázat nezdravé a toxické vztahy, do nichž jste se v důsledku svého způsobu života dostali. Ta představa se vám líbí, ale následně jste plni obav. Nejde o nic jiného než o strach reakcí vašeho okolí. Ten v první řadě pramení z vaší navyklé pozice v nějakém společenství či komunitě.

Touha „být součástí“ je nám přirozená. Na druhou stranu, pokud jste zvyklí upřednostňovat názory druhých před těmi svými, dost možná setrváváte v nefunkčních vztazích a celcích, protože nezvládáte samotu. Raději zůstáváte tam, kde to nefunguje, než abyste byli sami. Nedokážete to totiž snést. A tak není divu, že namísto kroků směrem k vašemu vytouženému životu si své nekonání racionalizujete a pod vlivem strachu z odsuzujících názorů na vaše činy se rozhodnete zůstat na místě. Ale pamatujte, i nečinění je (pouze) vaší volbou.

Strach z nepřijetí („Co když mě nebudou mít rádi?“)

Tento strach úzce souvisí se strachem z odsouzení. I tak si nepřijetí můžete vykládat. Spousta lidí se nedokáže vyrovnat s představou, že by s nimi někdo nesouhlasil nebo že by se dostali do konfliktu. Raději proto drží své skutečné pocity pod pokličkou výměnou za iluzi stabilního a bezproblémového života. Avšak i tato mince má svůj rub i líc. Zamyslete se, jaké vztahy potom vlastně rozvíjíte? Pouze vztahy plné nedůvěry a absence skutečného sdílení. Domněnka, že vás druzí nebudou mít rádi za to, jací skutečně jste, je vám pouze záminkou k tomu, abyste opět neudělali ten rozhodující krok do neznáma – za vyjádřením svého skutečného nitra.

Strach ze selhání („Co když prohraju?“)

Nikoho nevábí vidina prohry a selhání po kontinuální snaze. Obecně platí, že čím intenzivnější naše úsilí bylo, tím více nám záleží na výsledku. To však obnáší i naše povědomí o rizicích potenciálního neúspěchu. Pokud se strachu ze selhání však rozhodnete podlehnout, znovu se ocitáte v bodě, kdy nekonáte a raději pro svou volbu hledáte nějaké racionální rozhodnutí. Možná jste variantě prohry dokonce uvěřili natolik, že jste usoudili, že se vám jakákoliv námaha vlastně nevyplatí, jelikož vás na jejím konci stejně čeká neúspěch. Pak nevidíte rozdíl mezi činy a nicneděláním – výsledek byste sklidili stejný. Sami si však vyhodnoťte, která varianta vám prospěje nejvíce. Zůstat na místě pod nadvládou strachu či se pohnout kupředu za cenu jisté míry rizika (a stejné možnosti úspěchu)?

3 otázky k překonání strachu

Vězte, že jakkoli se zdají reálné, všechny strachy jsou pouze vaší mentální bariérou, které jde o jediné – udržet vás v komfortu, v „bezpečném prostředí.“ Strach ale není tím správným ukazatelem vašeho životního směřování. Tím jsou vaše životní hodnoty. A to kvůli nim jste ochotni konat i navzdory strachu. Můžete se zamyslet nad tím, odkud váš strach pramení, mnohem důležitější je však zaměřit svou pozornost kupředu. Až vás tedy znovu ovládne strach, který bude brzdit vaši odvahu, položte si tyto následující otázky:

  • Dokážu to i navzdory strachu?

Ano, dokážete. Představte si danou situaci za absence strachu. Opouštíte duši zdrcující zaměstnání, natáčíte své první marketingové video, rozjíždíte svůj vysněný startup. Je tam ještě něco, co vám brání učinit ten osudový krok?

  • Co je to, čeho se skutečně obávám?

Je to pouze názor ostatních, nic jiného. „Jak se na mě budou dívat, když najednou vystoupím ze své zažité role?“ Tady mějte na vědomí, že druzí se o vás ve skutečnosti nestarají tolik, jak si myslíte. A pokud vás někdo opravdu odsoudí za to, kým jste, tak stojí za zamyšlení, s kým to vlastně udržujete vztah.

  • Co se stane, pokud to neudělám?

Jakou máte odměnu za to, že nekonáte? Je to jen krátkodobá úleva, že jste se vyhnuli náročné věci a nepříjemným pocitům. Ale pozor, v dlouhodobém měřítku ztrácíte mnohem víc. Každý problém, kterému se rozhodnete nečelit, roste. Tak dejte pozor, aby vám nepřerostl přes hlavu. Vždyť louku překonáte mnohem snadněji než hustý les.

Více článků na téma psychologie a umění najdete zde.