Dáme se zmást prvním dojmem?

137

Do místnosti vstoupí atraktivní mladá žena, která se zářivě usmívá na své okolí. Za ní následuje postarší dáma s křiklavě oranžovým přelivem a nervózním výrazem v očích. Která z nich uspěje při přijímacím pohovoru?

I když podobná otázka může vyznít nepatřičně – jak jste si odpověděli? Zřejmě: „Ta první.“ První uchazečka může být méně kompetentní, než její soupeřka. Objektivně vzato by se k ní tedy personalista nepřiklonil. Je tady však jedno velké „ALE“ – v prvních okamžicích zapůsobila lépe.

Ať si to přiznáme či nikoliv, první dojem silně působí na každého z nás. Podle studií jeho vytvoření stačí přibližně tři sekundy. Vzdát se ho však trvá podstatně déle, obzvláště, jedná-li se o dojem negativní. Naše vnímání ostatních je totiž zkresleno řadou stereotypů a percepčních chyb.

Silnou roli hraje například efekt primarity – nové poznatky či dojmy máme totiž tendenci vnímat silněji, což dokazují i četné experimenty na toto téma. Psycholog S. Asch například svým subjektům podal stručný popis osoby ve znění: „Steve je chytrý, pracovitý, kritický, impulzivní a žárlivý.“

Druhá testovací skupina obdržela stejný popis, pouze s opačným pořadím vlastností: „Steve je žárlivý, impulzivní, kritický, pracovitý a chytrý.“  Asi není velkým překvapením, že první skupina Steva hodnotila pozitivněji než druhá.

Svatozář nepatří jen andělům

Mezi časté chyby patří také haló efekt (=efekt svatozáře). Ten souvisí s naší podvědomou tendencí zjednodušovat. Člověka tedy máme tendenci hodnotit podle celkového dojmu, kterým zapůsobil, či podle jisté výrazné vlastnosti, která „bije do očí“. Tato „svatozář“ nás pak oslní natolik, že zastíní ostatní vlastnosti. Dorazíme-li na první pohovor s klientem pozdě, bude se na nás nejspíš dívat s despektem, i když zpoždění nemusí nijak souviset s našimi schopnostmi.

Podobně zaslepení býváme k osobám, které nám jsou sympatické či blízké. U nich zpravidla zanedbáváme negativa a přeceňujeme pozitivní vlastnosti. Někdy tedy není od věci uvědomit si tyto naše sympatie či antipatie a zohlednit je při našem hodnocení druhých.

Běžně také – podvědomě – pozitivněji hodnotíme lidi, kteří mají podobné názory a chování jako my samotní. Například člověka, který s námi souhlasí, můžeme automaticky hodnotit jako inteligentního.

Více se o předsudcích dočtete ZDE.

Předchozí článekKdy si uvědomujeme sebe sama – Vědomí
Další článekJak vyzrát nad arogantním člověkem?
Martin Hudec
Mým oborem je podniková ekonomika a management, mé srdce si však získala především oblast marketingu, které se nyní aktivně věnuji. S mým zaměřením souvisí i zájem o psychologii – neboť modely trhu jsou jedna věc, ale člověk navzdory učebnicové teorii nejedná vždy racionálně – do hry vstupují osobnostní faktory, emoce apod. Proto se pokouším proniknout hlouběji do tajů lidské mysli a porozumět motivaci lidského chování.