Duševní zdraví není tabu

92

Když onemocníme nebo utrpíme nějaké zranění, bez váhání obvykle kontaktujeme lékaře nebo se alespoň v lehčích případech obracíme na služby lékárníků. Činíme tak zcela intuitivně a bez váhání, jsme schopni změnit kvůli tomu běžný denní režim, dokonce si na pár dní vzít volno z práce. Jen stěží se setkáme s lidmi, kteří by v případě nějakého tělesného onemocnění nebo zranění o svém stavu pochybovali, snažili se jej před ostatními lidmi skrývat nebo se kvůli němu cítili zahanbeni. Bohužel to samé nelze říct o duševním onemocnění. Podle Národního ústavu duševního zdraví je stigma v oblasti duševního zdraví v Česku mnohonásobně horší než ve Velké Británii a dalších zemích západní Evropy.  Tato smutná přední příčka nejen že nelichotivě vypovídá o našem národním smýšlení, ale bohužel také reálně ubližuje lidem, kteří duševními potížemi trpí, a přispívá tak k prohlubování jejich problémů.

Lidé se v České republice nejen že bojí o svých psychických problémech mluvit, ale dokonce v situacích, kdy psychické zdraví řeší objektivně, používají spoustu dehonestujících výrazů. Byť není pouze výsadou odborníků zaměřujících se na duševní zdraví, že si vyslouží nějaké zlidovělé slangové pojmenování, jen málokterý další odborník je nazván tak nelichotivě. Jen pro srovnání sami můžete zhodnotit, jaké pocity ve Vás vyvolají dvojice výrazů jako např. „očař“ a „cvokař“ nebo „špitál“ a „blázinec“.

V české republice přitom trpí například takovou depresí a bipolární poruchou víc lidí než třeba cukrovkou a astmatem (cca 725 000 lidí). Lidí, kteří mají úzkostnou poruchu, je pak zhruba jeden a půl milionu. A i při zvážení těchto čísel musíme bohužel myslet na to, že existuje spousta lidí, kteří sice psychickými problémy také trpí, ale dosud nevyhledali pomoc. Organizace Nevypusť duši, která se v ČR zaměřuje na boj proti stigmatizaci duševních poruch a osvětu v oblasti duševního zdraví pak dále uvádí, že podle Světové zdravotnické organizace (WHO) se v bohatých zemích přibližně každý čtvrtý člověk setká s duševní poruchou. Nejvyšší nárůst diagnóz je podle National Institute of Mental Health u lidí mezi 10. a 25. rokem života (50 % chronicky nemocných pocítí projevy nemoci do 14. roku života, 75 % nemocných do 24. roku). Jako velký problém vidí zanedbávání prevence duševních onemocnění, ke které by mělo docházet již od útlého věku. Zdravotnictví investuje do oblasti duševního zdraví něco málo přes 3 % ze svého rozpočtu, ale duševní onemocnění způsobují v naší zemi 25 % zdravotnické finanční zátěže. Když sečteme náklady na zdravotní a sociální péči se ztrátami zaviněnými snížením produktivity, vyjde nám 180 miliard Kč (cca 5 % HDP).

Jak se tedy zdá, uvědomíme-li si důležitost duševního zdraví nejen pro jednotlivce, ale i pro společnost jako takovou, veškerý stud a strach z duševních potíží by měl jít stranou. Díváme-li se na celou záležitost širší optikou, udržováním vlastního duševního zdraví i duševního zdraví ostatních přispíváme k optimálnímu chodu společnosti. Každoročně konané Týdny duševního zdraví se proto jeví být smysluplnou akcí, kde se lide mohou o problematice dozvědět více informací. V případě hledání konkrétní pomoci je pak kdykoli možné obrátit se na svého praktického lékaře. Vzhledem k trendu propojení jednotlivých disciplín, by i on měl vědět, na koho se člověk s duševními potížemi může obrátit. Pro ty, kteří se raději spoléhají na vlastní úsudek či na reference od bývalých klientů či pacientů, pak existují internetové portály jako Známý lékař nebo Najdi pomoc.

Závěrem je ovšem nutné ještě dodat, že tak jako v případě kterékoli jiné služby, existuje i v tomto případě možnost, že si člověk a odborník na duševní zdraví nesednou. Není to ovšem důvod házet flintu do žita. Lidé jsou různí a různí se i jejich životy, včetně povahy duševních potíží. Proto někomu může více vyhovovat pouze psychoterapie (a i tu je možné dále dělit podle různých přístupů), někomu jinému bude více vyhovovat kombinace s léky, které mu předepíše psychiatr.

Zdroj:

https://nevypustdusi.cz/wp-content/uploads/2019/06/Vyrocni-zprava-2018_Final.pdf