Říká se, že každý člověk má svoji hodnotu. Ta ale nejde stanovit tak snadno jako u věcí. Je vůbec důležité hodnotit lidi okolo sebe? A jakou hodnotu máme my sami pro sebe? 

Hodnota, kterou si přisuzujeme je vlastně naše mínění, které o sobě máme. Pokud o sobě budeme smýšlet negativně, promítne se to i na našem životě. Neměli bychom dovolit, aby nás hodnotil někdo jiný, než my samotní. Jinak řečeno, nechme je, ať hodnotí, ale jejich názor by nás neměl zasáhnout. Vyřčené ortely jiných by nám měly proletět ušima, ale naše mysl by měla zůstat nedotčená. To, co si musíme uvědomit, je fakt, že jakékoliv hodnocení, jakýkoliv názor na nás s námi nemá co dělat. To, jak se na nás dívají ostatní, je jen a pouze odraz jejich světa, jejich chápání věcí a jsou to jejich zážitky, které je přimějí vynášet o nás soudy.

Ať už někdo složí poklonu našemu krásnému úsměvu anebo nám zkritizuje účes, je to jedno. Není to naše pravda, je jeho.

Jak se s ohodnocením vypořádáme, je jen a jen na nás. Buď tvrzení můžeme přijmout za své anebo ne. Je to prosté. Naučme si vybírat to, čemu chceme věřit. Kdyby nám někdo řekl, že na jeho zahradě včera večer přistálo UFO, také mu pravděpodobně okamžitě neuvěříme a budeme si ho chtít prohlédnout na vlastní oči, abychom uvěřili.

Markantně velké množství hodnocení, která máme sami o sobě, vůbec nevychází z toho, co si o sobě doopravdy myslíme my sami. Jsou to převzaté názory druhých lidí, kteří o nás něco pronesli a třeba to ani nemysleli vážně. Neberme si proto nic osobně, ale vůbec nic. My sami se musíme ohodnotit, protože nikdo neví lépe než my, proč jsme se v danou situaci zachovali tak, jak jsme se zachovali, nebo kolik energie a úsilí jsme vložili do nějaké činnosti či úkolu.

Jednou jsem svoji sestřičce, ještě když jsme byly malé, řekla, že neumí zpívat. Je pravdou, že od té doby jsem ji neslyšela nic zpívat ani si pobrukovat. Já to myslela pouze z legrace a ani jsem si neuvědomila, že by si to mohla vzít blíže k srdci. O pár let později jsme si povídaly a ona se mi svěřila, že jí trvalo dlouhou dobu, než si uvědomila fakt, že můj výrok není absolutní pravda, která by ji měla ovlivňovat život.

Často se také stává, že se hodnotíme podle nějakých všeobecných měřítek. Dle něčeho, co je nastaveno globálně na masovou skupinu lidí. Krásným příkladem je školský systém, ze kterého si drtivá většina z nás přinesla pěkných pár komplexů méněcennosti. To, co naše společnost stále nedokáže pochopit, je fakt, že jsme každý naprosto jiný, individuální, a stále se nás snaží vtlačovat do různých krabiček. Problém nastává, když do ní nezapadáme. Pak máme pocit méněcennosti, protože nejsme schopni být jako ostatní a ostatní nám to dávají najevo. Mysleme na to, že máme spoustu jiných kvalit a nemůžeme excelovat ve všem. Naši hodnotu v žádném případě nesnižuje fakt, že nedokážeme přeskočit přes kozu, že nám nejde matematika, i kdybychom se učili do roztrhání, nebo to že třeba koktáme.

Někdo to má v sobě nastavené tak, že má pocit, že jeho hodnotu určuje to, co dělá a jak je v tom úspěšný. Teprve tehdy, když se člověk zastaví a začne vnímat sebe sama a vlastní pocity, pak si třeba uvědomí, že to není tak docela pravda. Hodnotu člověk má už jenom tím, že prostě je.

Pokud na svém osobním růstu chcete pracovat, pojďte to zkusit s námi.

Mnohdy míváme tendence se hodnotit na základě proběhnutého dne. Hodnotíme se na základě jednoho jediného dne! Pokud se nám něco podařilo nebo nás někdo pochválil, jsme sami ze sebe nadšení a hodnotíme se nadstandardně. Pokud je to obráceně, jsme schopni se zkritizovat a nadat si takovým způsobem, že nestojíme ani za zlámanou grešli.

Buďme stabilnější a taky na sebe méně přísní. Uvažovali jste někdy nad tím, že na ostatní ve svém okolí nejsme ani z poloviny tolik kritičtí, jako jsme sami k sobě? Berme v potaz, že život je takový, někdy je lépe a někdy hůř a je to stoprocentně přirozené. Zkusme nacházet a prohlubovat naši vlastní hodnotu i v situacích, kde bychom ji dříve vůbec neviděli. Vidět svoji vlastní hodnotu je velmi důležité pro vytvoření si zdravého sebevědomí, bez kterého se šťastný a úspěšný život neobejde. Pracujme na sobě, ne proto, abychom byli lepší. Už teď jsme naprosto dokonalí takoví, jací jsme. Ale proto, abychom mohli být ještě více sami sebou!

Jak vy hodnotíte sami sebe? Jste na sebe spíše přísní nebo laskaví?

Předchozí článekJak zvládat negativismus u druhých
Další článekNa pohovor sami se sebou
Markéta Brančíková
Neřídím se žádnými citáty ani motty a můj život je těžce ovlivňován moji neochvějnou vírou v jednorožce. Jsem přesvědčená, že abychom byli šťastní, musíme dělat věci, které nás naplňují. Mám ráda dobrodružství, poznávání nových vůní všeho co je alespoň trochu cizí. Vyhledávám kontakt s lidmi všech národností, povah a náboženského vyznání a ráda si s nimi povídám, protože jsem si jistá, že poznávání jiných zvyků, kultur a názorů z nás dělá moudřejší a tolerantnější jedince. Miluju kreativitu a vyjádření jedince.

KOMENTOVAT

Prosím vložte poznámku
Prosím, zadejte své jméno a příjmení