Hranice dospělosti – jak a kdy se člověk stává dospělým?

350

Koloběh života sebou nese také těžká období pro rodiče i děti. Jedním z nich je bezesporu období puberty, dospívání a přerodu opatrovaného a chráněného dítěte v samostatnou dospělou bytost s vlastním rozumem. Otázka, která trápí spoustu rodičů a vrtá hlavou nespočtu mladých lidí: “Kdy a jak se člověk stává dospělým?” Jak se to pozná, kdy už nemají rodiče právo přikazovat a zakazovat a kdy jsou z puberťáků, kteří nemyslí na vlastní budoucnost, dospělí lidé s vlastním hodnotovým žebříčkem?

Na tuhle otázku hledá bez ustání odpověď množství vědců z oboru sociologie, psychologie i filozofie. Zabývají se jí právníci i politici při snaze rozhodnout, v jakém věku jsou za sebe lidé zodpovědní a připraveni činit životní rozhodnutí. Hranice věku, kdy mohou začít řídit automobil, dát si v baru sklenku alkoholu, vést sexuální život nebo vstoupit do manželství se v každé zemi a kultuře výrazně liší. Podle čeho lze dospělost posoudit? Čím se stane člověk dospělý? Prvním pivem, řidičákem nebo maturitou? Sociologové se shodli na několika kritériích, která jsou nicméně silně subjektivní a závisí na vlastním vnímání dospívajícího. Pokud je k sobě upřímný, dokáže si mladý člověk odpovědět, zda se on sám cítí dospělým naplněním těchto tří základních bodů:

  1. Schopnost přijmout za sebe zodpovědnost
  2. Nezávisle se rozhodovat
  3. Získat finanční nezávislost

Prvky dospělosti – podle čeho lze usuzovat, zda se jedná o dospělého jedince?

Jsou to ovšem kritéria ryze subjektivní a pro obecné posouzení dospělosti jen orientační. Ve snaze zachytit vývojové stupně dospívání a odhalit pravý nástup dospělosti vytvořila skupina vědců v čele se britským sociologemJeffreyem Arnettem sestavu kritérií, která by měla být pozitivně vyhodnocena, aby mohla vést k uspokojivému prohlášení člověka dospělým. Vědci ovšem varují, že kritéria jsou plněna postupně v delším časovém rozestupu a nelze je hodnotit jako seznam úkolů, ale spíše jako návod.

  1. Nezávislost – převzetí zodpovědnosti za svá rozhodnutí, emoční odpoutání od rodičů, stejně tak i odstěhování se a finanční nezávislost.
  2. Vzájemná závislost (interdependence) – orientace na dlouhodobé trvalé vztahy v partnerství, přátelství i práci
  3. Rolové přechody – změna role v níž se mladistvý nachází a přijetí dalšího stupně (ukončení studia, uzavření manželství, početí dítěte nebo „zakotvení“ v práci)
  4. Smíření se s normami –  konec protestního chování vůči společenským normám (například neúměrné užívání drog a alkoholu či páchání dopravních přestupků), které je nahrazeno dospělejší akceptací pravidel a zásad
  5. Biologické přechody – schopnost mít děti – v současné společnosti nastupuje podstatně dříve, než lze byť jen uvažovat o dospělosti
  6. Chronologické přechody – dosažení plnoletosti je nejčastějším orientačním bodem (Získání všech práv dospělosti je s touto hranicí spojeno jen v některých zemích)
  7. Schopnost zajisti běžný chod domácnosti – specificky zaměřeno na péči o děti

Pokud mladý člověk zvládne tyhle kategorie splnit, pak má vyhráno a stal se oficiálně dospělým. Vysloužil si právo, aby s ním tak bylo nakládáno a mohl rozhodovat svobodně o svém dalším životě. A co vy, jak se díváte na dospělost vy? Přemýšleli jste o tom někdy? S kolika z výše uvedených ukazatelů se dokážete ztotožnit ve své představě přechodu do dospělosti?