Vyhoření, frustrace, malý plat nebo prostě jen pocit nenaplnění či tušení, že člověk šlápl vedle a dařilo by se mu jinde lépe. To jsou časté důvody, proč zaměstnanec přemýšlí nad změnou místa. Uvědomění si, že člověk chce změnit zaměstnání, nepřijde ze dne na den, ale klíčí pěkně dlouho. Kdy je ten správný okamžik poohlédnout se po nové práci?
Co dělat, když nevím, jak se rozhodnout?
Posunout se někam dál ale nemusí nutně znamenat bouchnout do stolu a ohánět se výpovědí. Dopřejte si změnu na tom samém pracovišti, požádejte o vyšší plat nebo jinou pracovní pozici. Ale s citem, a nejlépe s žádostí o zpětnou vazbu a předložte důvody, proč si myslíte, že si zasloužíte lepší ohodnocení nebo jinou pozici. Ve hře je i změna pracovního úvazku, buď z polovičního na celý nebo naopak. Důvod, proč nejste spokojení se současnou prací, může dřímat právě v tom, že jste přepracovaní, nesete toho na svých bedrech hodně. Zejména ženy, které mají ještě druhou šichtu doma, se mohou při plném pracovním nasazení cítit vyhořelé. Na druhou stranu, pokud pak jejich děti vyrostou, může přijít pocit nevyužitelnosti či zbytečnosti a pak je načase popřemýšlet o navýšení práce.
Důvody jsou různé
Pohnutek, proč změnit zaměstnání, může být více.
- Monotónnost
Jednou z příčin je monotónnost. Pokud děláme už pět let pořád to samé, není divu, že chceme pryč, i když je to práce zajímavá, dobře ohodnocená a má samá pozitiva, jako například fakt, že je blízko bydliště či skýtá přátelský kolektiv. Někdo by řekl, že vás pálí dobré bydlo. Ale dnešní koučové radí jít prostě dál, a neohlížet či nesrovnávat. Pokud se člověk chce posunout, i to je důvod. - Vztahy na pracovišti
Zcela pochopitelným argumentem jsou špatné pracovní vztahy, a to nejen mírně nepřátelské, ale řeč je o šikaně, která má mnoho podob. Bossing, tedy když šikanuje zaměstnance nadřízený, mobbing, když se do vás pořádně obují kolegové anebo staffing, stav, kdy je šikanován šéf svými podřízenými. Šikaně na pracovišti se sice dá právně bránit, nicméně psychologové upozorňují na fakt, že dobré vztahy se málokdy obnoví. - Vyhoření
Další příčinou změny zaměstnání je vyhořelost. O vyhoření, anglicky burnout, se poslední dobou hojně diskutuje. Vyskytuje se napříč obory, vyhořet může učitelka ve školce nebo vrcholový manager. Jedno mají společného, obrovské pracovní nasazení, které dojde vrcholu. Končí to frustrací, zanedbávání sociálních kontaktů, rodiny, koníčků, a nakonec to člověk odnese zdravím, a to jak fyzickým, tak i psychickým. Je nutno říct, že se nic neděje ze dne na den, ale je to dlouhodobý proces, kdy postižený ignoruje celou řadu příznaků. Tady je změna práce nasnadě. Opravdu nemá cenu pokračovat někde, kde vám už není vůbec dobře a možná je to právě vhodná záminka pro nový start. - Finanční odměna
A v neposlední řadě jde i o peníze. Průměrná hrubá měsíční mzda je přes 32 tisíc korun, nicméně málokdy na ni dosáhne. Každopádně výše platu bývá nejčastější důvod, proč se zaměstnanci poohlížejí po jiném místě a těžko půjdou někam, kde jim nabídnou méně.
Kdo je fluktuant?
Čím dál více lidé, zejména mladých, ale nemají s častou změnou práce problémy. Naopak to berou jako plus, hledají své místo a sbírají zkušenosti. Podle statistik jsou nejvíce přelétaví číšnici a kuchaři. Nicméně i tady je potřeba znát hranice, je sice pravda, že už se moc nenosí zůstat v jedné firmě celý život, ale potenciální zaměstnanci nevidí rádi, pokud jste nevydrželi ani v jedné práci půl roku. Takovým lidem se říká fluktuanti. Důvod, proč je jich čím dál více, je nasnadě. Mění se doba a lidé si přejí mít nejen dobré platové ohodnocení, ale chtějí vidět za sebou výsledky, vědět, že jejich práce má smysl a také potřebují dobré vztahy na pracovišti. Mají zkrátka hodně požadavků a neváhají jít dál, aby došli tam, kam chtějí.
Nebát se vyjít z komfortní zóny
Doba se opravdu mění, a tak málokdo počítá s tím, že vydrží na jednom místě celý život. Rozhodně neplatí pravidlo, že co se člověk naučí ve škole, má na celý život. Dnes se aplikuje vzdělávání na celý život. A je brát také zřetel na to, že profese se mění, některé zanikají, jiné se rodí.
Dříve se více oceňovala loajalita zaměstnanců, která byla vysoko na žebříčku hodnot a kdo v práci vydržel dvacet let, měl velké výhody. Tento systém se ještě uplatňuje ve státní sféře, nicméně dnešní trend je být v pohybu. Už svého potenciálního zaměstnavatele neohromíte tím, že jste vydržel dvacet let sedět na té samé židli. Spíše se cení zkušenosti, flexibilita a schopnost přizpůsobit se novinkám. Nicméně čím déle na té židli sedíte, tím hůře se vám z ní bude zvedat, proto odejděte včas. Jestli máte pocit, že nutně potřebujete změnit prostředí, udělejte patřičné kroky co nejdříve. Je důležité se rozhodnout, udělat změnu a nebát se neznámého a ukončit známé.
Zeptejte se, co vás opravdu baví
Většina lidí své zaměstnání hledá vylučovací metodou, své přednosti nachází tak, že dá opak svým nedostatkům. Tedy řeknou si, že když je nebaví exaktní věda, bude je bavit práce s lidmi, nebo pokud nejsou dobří v matematice, vyniknou v kreativně zaměřené práci. Nicméně možností je daleko více a je dost možné, že vám nejdou ani počty ani hudba. Hledejte tedy dál a ptejte se, co vás baví, v čem jste dobří.
Mějte konkrétní představu
„Jé, to by se mi líbilo, honit zločince, nebo vyšetřovat vraždy,“ reaguje většina lidí na dotaz, zdali by se dali k policii. Ale co přesně policejní práce obsahuje, už moc neví. Netuší, že je to kolikrát úředničina, ve které se neodpouští chyby. „Měla jsem jinou představu,“ svěřuje se paní Lída, která v padesáti letech sekla s doktořinou, „snila jsem o tom, jak ze mě bude slavná lékařka, co chodí v bílém plášti a zachraňuje životy. Je to dřina a velká zodpovědnost,“ vysvětluje, proč změnila obor.
Podobně uvažoval i 32letý Adam který praštil s účetnictvím a rozhodl se být novinářem. Byl hnán představou, jak bude psát reportáže a odkrývat velké kauze nebo přispívat do novin komentáři na současnou politiku. Nicméně realita je taková, že začínající redaktoři pracují na zpravodajství a komentáře se svěřují zkušenějším žurnalistům. Adama nová práce nebaví a není si jist, zdali by někdy našel něco, co by ho naplňovalo.
Psychologové v tomhle radí se neukvapovat a pracovat na konkrétní představě. Spousta uchazečů o práci dělá tu chybu, že o svých přednostech či plánech mluví obecně. Například si vezměme onu častou formulku „baví mě práce s lidmi“. Odborníci poukazují na to, že je to nicneříkající věta. Proto se ptejme, co konkrétně nás baví. Posouvat lidi dál? Pracovat na jejich vizi, motivovat je? Nebo jim pomáhat a starat se o ně či nás baví s nimi něco vytvářet, komunikovat? Od toho se může odvíjet řada odlišných zaměstnání, jako je osobní kouč, zdravotník či práce v marketingu.
Krůček po krůčku
Pokud se rozhodnete odejít, jděte do toho a nic si nevyčítejte, ale nedělejte rozhodnutí s horkou hlavou. Dobře si spočítejte, jak na tom jste finančně, v případě, že chcete odejít bez vyhlídky na další práci. Obnovte životopis a připravujte se na pohovory. Není od věci se zamyslet i nad rekvalifikačním kurzem.
Více článků na téma osobnostního rozvoje najdete zde.
Začněte se rozvíjet ještě dnes!
Budujte silné a zdravé sebevědomí, díky kterému zvládnete jakékoliv životní obtíže.
Online kurzy osobnostního i profesního zaměření s ESSENTEE ACADEMY, které vám nově přináší essential college. Aktuálně nabízíme první kurz zdarma. Zapracuj na svém sebevědomí s našim kurzem „Jak budovat silné já, které zvládne každodenní obtíže.“
