Metakomunikace, aneb mluvení o mluvení

0
123

V průběhu komunikace obvykle uvažujeme o tom, co se snažíme sdělit, reflektujeme se a přemýšlíme nad významem naší výpovědi. Vedeme tak sami se sebou takový malý dialog o tom, co budeme druhému sdělovat. Tomuto „mluvení“ o mluvení se říká metakomunikace a je předpokladem pro smysluplnou komunikaci.

Výhody metakomunikace

Představme si ale rozhovor dvou lidí.

A: Tady si dal ale někdo záležet!

B: Díky, snažil jsem se.

A: Když to tak umíš, neudělal bys pro mě ještě tohle?

B: Ale jo, ty vždycky víš, jak mi udělat radost!

Jak budeme tento rozhovor chápat? Skutečně udělal mluvčí A druhému – B – radost, nebo se vyjadřuje ironicky?  Abychom mohli informace z rozhovoru interpretovat, musíme znát pravidla daného jazyka a rozumět, jak lidé o své výpovědi sami uvažují. Je to tedy právě schopnost metakomunikace, která nás neustále nutí mít otevřenu mysl. Právě otevřenou, nebo dokonce rozptylující se myslí, udržujeme v chodu svou schopnost vidět věci z různých stran, pěstujeme pružnost myšlení a uchováváme si nadhled. Díky tomu dokážeme nacházet nové souvislosti, orientovat se v nich, a nejen komunikaci, ale i vztahy s lidmi, obohacovat.

Na co si dát pozor

Na druhou stranu se v hovoru někdy snažíme být tak moc soustředění, že ve výsledku netušíme, co bylo vlastně pointou vyprávění. Nedokážeme proto správně reagovat, nebo co hůř, pořádně si ani nepamatujeme, co nám protějšek říká. Ať se jedná o jakoukoli situaci, je to vždy pouze mluvčí, kdo má nedostižný předstih před posluchačem: on jediný obvykle ví, o čem bude mluvit, pamatuje si, co už řekl, rozumí tomu, proč právě teď mluví o tomto, ví také, že za minutu nebo za dvacet minut naváže tím a tím, a podobně …

Buďme si proto vždy vědomi, že i v případě metakomunikace musíme zvažovat nejen vlastní výpověď, ale i situaci našeho posluchače a protějšku jako aktivního účastníka hovoru, který byť pouze svými úvahami ovlivňuje obsah rozhovoru.

NECHAT ODPOVĚĎ

Prosím, vložte Váš komentář
Prosím, vložte Vaše jméno