Kdo z nás kdy nesnil o tom, aby ho druzí lidé měli rádi proto to, jaký je. Mít s někým vztah, ve kterém se člověk nemusí přetvařovat, je skvělý pocit. Cítíte se akceptováni, připadáte si dost dobří. Máte dojem, že se nemusíte rozdat pro to, aby Vás měli další lidé rádi. Jenže se ukazuje, že i když si tak připadáte, Váš protějšek je s Vámi ve vztahu přece jen kvůli něčemu. Možná si to neuvědomujete, ale kdyby mu vztah s Vámi nic nepřinášel, odejde. V dnešním článku se sice nedozvíte, co to “něco” je, ale představíme Vám důvod, proč vlastně lidé vztah navazují a setrvávají v něm. 

Různé formy sociální interakce jsou předmětem zájmu psychologů od jejich počátků. Proto jejich zkoumání neunikly ani vztahy mezi lidmi, ať už se jednalo o vztahy přátelské nebo romantické. Otázka, proč spolu lidé vztahy navazují, a za jakých podmínek, byla všem těmto kategorií společná. Z její formulace pak přímo vyplývá, že lidé automaticky očekávají, že jim vztah s druhými lidmi má něco přinést, něco z něj získají. Právě o tuto ideu se opírá teorie sociální směny Johna Thibauta a Harolda Kelleyho. Sociální vztahy dle ní lidem umožňují za poskytnutí určitých zdrojů zisk zdrojů jiných. Samozřejmě si pod pojmem zdroj nelze představovat jen materiální zdroje. Naopak se v tomto případě jedná spíš o takové zdroje, jako je důvěra, pocit bezpečí nebo možnost být někým přijatý takový jaký člověk je. Ne nadarmo některé vztahy končí v momentě, kdy jeden člověk zjistí, že se před druhým musí jen přetvařovat, protože ukáže-li svou pravou tvář, bude odmítán, nebo pokud má dojem, že ho protějšek nechává na holičkách. 

Jak vlastně k této směně dochází? První fází je takzvaná fáze vybírání. Člověk během ní pozoruje možné partnery a zvažuje ceny vztahů k nim, tedy kolik bude daný protějšek schopen, do vztahu investovat, a co lze očekávat výměnou za vlastní investice. Následuje fáze vyjednávání, kdy dochází k různým experimentům s posykováním a přijímáním investic. Zde lidé sledují, co všechno si mohou dovolit, nastavují si hranice. Třetí fází je fáze zavázaní se, kdy se lidé začínají již více zajímat o vztah samotný. A poslední, čtvrtou fázi pak představuje fáze institucionalizace. Během ní už si lidé zvykli na vztah a pouze donastavují nebo upevňují normy a vzájemná očekávání. 

Ačkoli je tato teorie velmi rozšířená, pořád se jedná jen o teorii. Je možně, že ne každému tato teorie vyhovuje nebo by se s ní dokázal ztotožnit. Na druhou stranu byla podrobena i kritice ze strany akademické obce, proto v současné době máme teorií zabývajících se vztahy hned několik, které se znovu a znovu revidují. A tak namísto toho, abychom se Vám tímto článkem snažili sdělit nějakou obecnou pravdu o mezilidských vztazích, se spíše jedná o jednu z možností, jak se lze na vztahy mezi lidmi dívat. 

Zdroj:

Aronson, E., Wilson, T. D., & Akert, R. M. (2014). Social psychology. Pearson.