Orientovat se v základních parametrech a událostech okolo nás je základem ke zdravému a šťastnému životu. Čas, místo, osoby, vztahy a situace. Bez těchto pilířů jsme ztraceni a naše schopnost fungovat aktivně v rámci společnosti mizí. Orientace nám poskytuje plné vědomí toho kde, kdy, s kým a proč tam jsme.

Jakmile si na nějakou z těchto otázek nejsme schopni vybavit odpověď, vzpomenout si co situaci předcházelo a ukotvit zážitek v čase, je třeba obávat se příznaků poruchy nazvané dezorientace.

Nejčastější jsou poruchy vnímání času. Ztratit pojem o čase a přestat se orientovat, je nejsnadněji rozpoznatelný prvek začínající dezorientace. Začíná nenápadně nejistotou v odpovědi týkající se času, nestálostí a kolísáním mezi uvědoměním si časového rámce a nejistotou. Tzv. nejistota orientace prozradí, že je nejspíš něco špatně a měla by nás varovat.

Orientace funguje na několika úrovních

  1. alopsychická – když se orientujeme v okolnostech vnějšího světa
  2. somatopsychická – když si uvědomujeme sebe sama, své tělo a jeho části
  3. autopsychická – kdy bychom si měli být schopni uvědomovat své vlastní psychické procesy

K tomu, aby naše orientace fungovala jak má a bezpečně nás prováděla labyrintem životních událostí, je zapotřebí, aby správně fungovaly také naše další psychické funkce, z nichž získává informace. Jedná se především o nepoškozené vědomí, paměť, myšlení, vnímání,… souhrnně je označujeme jako kognitivní funkce mozku.

Porucha tedy dezorientace, která se dostavuje v okamžiku, kdy některá z těchto funkcí přestane správně pracovat má také několik variant. V závislosti na tom, kterou schopnost postrádáme můžeme hovořit o dezorientaci izolované ( pokud je poškozena orientace jen u jedné veličiny, například v čase nebo místě), kombinované a globální ( zasahuje více veličin – místo, čas, situaci, osoby).

Quo vadis – Vědět kam kráčíš

Schopnost orientace v čase, místě, prostoru a osobách jsou základním předpokladem pro adekvátní chování, jednání, vývoj a zapojení jedince do společnosti. Prožívání každého z nás je ovlivněno tím, jak vnímáme své okolí a v okamžiku, kdy se některá políčka z celkového obrazu vytrácejí, ztratíme postupně i celkový obraz, jistotu a schopnost pokračovat dál. Je to jako by z obrázku o tisících kousků zmizel centrální motiv a zbyly nám jen okrajové dílky. Nebudeme schopni říct, co je na obrázku. Tak postupně funguje ztráta orientace.

Na správnou funkci naší orientace má vliv velké množství aspektů:

  • věk, životní období
  • anatomicko-fyziologické zvláštnosti centrálního nervového systému
  • kvalita funkcí systémů smyslových, nervového, vyšší nervové činnosti
  • osobnost klienta – její struktura a dynamika
  • charakter myšlení, úsudku, řeči, pozornosti, vnímání, čití, paměti, představivosti
  • charakter jeho prožívání, chování a jednání
  • vliv emocí, zejména negativních: strachu, úzkosti, stresu, frustrace, deprivace
  • životní zkušenosti
  • možnosti společenského vyžití, zájmy, nudný způsob života
  • úroveň zdravotního stavu
  • onemocnění (neurologické, smyslové, celkové a chronické, psychiatrické, imobilizace, úroveň soběstačnosti)
  • užívání drog, vliv léků – zejména psychofarmak
  • vliv rodinného prostředí – uspořádání, vztahů, jejich smysluplnost pro člověka
  • struktura sociálních rolí, pozic, které jedinec zastává
  • pocit prospěšnosti, důležitosti člověka pro druhé

KOMENTOVAT

Prosím vložte poznámku
Prosím, zadejte své jméno a příjmení