Psychické poruchy jsou dějinami lidstva

Psychiatrie je speciální lékařský obor, který se zabývá léčbou, diagnostikou, klasifikací a výzkumem duševních nemocí a poruch. Pojem nemoc je zde použit ve smyslu vyléčitelného stavu, dá se říci přechodného, naopak porucha pak ve smyslu trvalého stavu, který lze pouze kontrolovat a tlumit, nicméně nikdy zcela vyléčit.

Psychiatrie je lékařská metoda, která má za úkol, diagnostikovat léčit a tvořit prevenci proti duševních poruchám a nemocem. Díky vědeckým pokrokům a výzkumu se jí daří vytvářet stále účinnější metody a léčiva, která mají stále menší a menší množství negativních vedlejších účinků. Přesto má psychiatrie bohužel velké množství limitů svých schopností. Ani v dnešní medicíně neexistují způsoby jak se plně vyhnout negativním účinkům terapie nebo vyléčit některé stavy.

Léčba duševních nemocí ve vleku dějin

Psychiatrie má za sebou dlouhou historii a mnohé mezníky, které ji posunuli až k dnešní důvěryhodné lékařské vědě. Ačkoli to zní jako klišé, psychické poruchy provázejí lidstvo od nepaměti. Jsou provázané s našimi dějinami, více, než bychom si mysleli. Duševní poruchy se nikdy nevyhýbali ani mocným a bohatým panovníkům ani chudým a nedůležitým poddaným. Nicméně každá historická perioda má svůj vlastní přístup, jak s takovými pacienty zacházet. Většina z nich byla bohužel založena na velmi neprofesionálních a ignorantských metodách a ovlivněna strachem, nenávistí, touhou po moci a penězích a co je nejhorší v prvé řadě náboženstvím. Ve středověku byly duševně nemocní tyranizováni, izolováni a vyloučeni z komunity. V horším případě začali být topeni a upalováni na hranicích, věřilo se, že je posedl ďábel. V novodobé historii se také najdou metody, které způsobili více utrpění než léčby. Například ledové koupele, aplikace nadměrné dávky inzulínu způsobující kóma, lobotomie, ústavy pro duševně choré podobné spíše vězení a mučírnám.

Lidské pokolení si zkrátka po dlouhou dobu nevědělo s duševními poruchami a lidmi, postiženými psychickou nemocí rady. Velké množství panovníků trpělo nějakou úzkostnou poruchou nebo obsesí. Jejich šílenství vedlo k válkám a masivnímu vraždění. Oni však utvářeli dějiny. Naše dějiny. Což je velmi ironické.

Překvapivější je však to, že nad evropskými znalostmi a přístupy k zacházení s duševně nemocnými vynikali arabští léčitelé a lékaři. V 7.století našeho letopočtu vznikl první útulek pro duševně nemocné v arabském světě a těmto pacientům se věnoval ve svém výzkumu a praxi také slavný arabský lékař Avicenna.

Hlavní mezníky v dějinách psychiatrie:
  1. Johannes Weyer, lékař z Vídně v 16. století poprvé nazírá na psychické poruchy jako spojení s lékařskými příčinami a začíná je zkoumat z pohledu medicíny. Myšlenka byla upozaděna společností.
  2. Psychická revoluce – během francouzské revoluce v roce 1792 sundává Philip Pinnel řetězy 50 duševně nemocným, kteří byly drženi v žaláři spolu s vrahy a dalšími zločinci.
  3. Sigmund Freud na přelomu 18./19. století zaměřil svoji pozornost na nevědomé procesy, podvědomí a psychické obranné procesy. Zkoumal příčiny nemocí pomocí zkoumání hlubinné psychiky svých pacientů. Jeho dílo je základem pro moderní diagnostiku, klasifikaci a výzkum duševních poruch. Vliv, který jeho myšlenky a výzkumy přinesli je dnes nezpochybnitelný. Jeho metody jsou často používány v různých druzích psychoterapie.
  4. Poválečné období 50. let přineslo zavedení psychofarmak do léčby pacientů s duševními poruchami a znamenalo prozatím poslední psychiatrickou revoluci. Vůbec prvním použitým psychofarmakem byl chlorpromazin při léčbě schizofrenie (halucinace a bludy). Byl vytvořen poprvé v roce 1952 a k léčbě psychické poruchy použit spíše náhodou (měl být použit k léčbě alergií) a tím začíná éra užívání medikamentů v léčbě psychických poruch a nemocí.