Poselství koronaviru

224

Zkusme se na chvíli oprostit od myšlenek na statistiky nakažených, testovaných, uzdravených,… Vypusťme na chvíli z hlavy myšlenky na preventivní opatření, karanténu a další formální záležitosti, které souvisejí s pandemií koronaviru. Raději uvažujme o tom, z jakého důvodu se koronavirus objevil zrovna v tuto dobu, co nám jako lidstvu přináší, jaké výzvy lidem předkládá a co můžeme v době, kdy se šíří světem, dělat. Možná, že si ve výsledku budeme moci z pandemie i něco odnést, poučit se z ní a na místo čiré zhouby v ní vidět i prostor pro poselství do následujících let.

Symptom nemoci celé společnosti

Podíváme-li se na koronavirus z jiného úhlu pohledu, vidíme symptom. K projevům různých negativních symptomů třeba i v lidském organismu dochází při porušení rovnováhy. Něco bylo potlačeno, přirozený řád se narušil, chtěli jsme moc. Je možné, že koronavirus mohl přijít jako odezva na lidskou rozpínavost, chtíč po stále větším prostoru, bez toho, abychom tento prostor i sebe sama zvládl dostatečně opečovat a zajistit. Teď už tu ale je a nic s tím neuděláme. Nepohlcujme se proto strachem, raději zauvažujme nad tím, jak sebe sama můžeme změnit.

Stržení masek

Pandemie nás totiž uzavřela do svých domovů, mezi úzký okruh lidí. Nutí nás naučit se přijmout sebe sama, a pokud to nedokážeme, zapracovat na sobě tak, abychom se přijmout mohli. Mnoho lidí si může uvědomit, že byli někým jiným, než za koho se pokládali, a snažili se na to zapomenout bujarým společenským životem, zahlcením v práci, útěkem před sebou samým k alkoholu nebo jiným závislostem. To v době pandemie nejde. Ta každého z nás činí pomyslně nahého, strhává masky přetvářky a sebeklamu. Dokážeme-li ale přijmout sebe sama i lidi ve svém okolí bez těchto masek, můžeme se posunout dál, a skrze posun jednotlivců dosáhnout změny v celé společnosti.

Život ne člověk je mírou všech věcí

Pandemie koronaviru nás ale nadto učí i vážit si života jako takového. Nejen svého, ale i života osob v našem okolí. Donutila nás změnit naše hodnoty. Co když i ona samotná vznikla proto, aby zachránila život na zemi před lidskou rozpínavostí. Byli jsme bezohlední vůči ostatním tvorům, ignorovali varování vědců, smáli se lidem, kteří nás varovali před ekologickou katastrofou. Nyní si možná příroda našla sama řešení, jak nás z naší bezohlednosti „vyléčit“.

Co dál? Co máme dělat?

Nezbývá nám nic jiného, než přijmout to, co se stalo. Zavíráním očí před nastalou situací a jejím bagatelizováním nepomůžeme sobě ani nikomu jinému. Stav před pandemií se jen tak nevrátí, realita je taková, jaká je. Snažme se proto alespoň tuto realitu respektovat. Buďme ohleduplní k tomu, co se děje. Snažme se zajistit vlastní bezpečí. Budeme-li zdraví, dokážeme toho udělat mnohem víc i pro druhé.

V čem nás koronavirus může poučit

Ukázalo se, že se jedná o velmi houževnatý a úporný virus. Nechce se nechat vyléčit, snaží se rozšířit mezi co nejvíce lidí a nakaženého neopustí, aniž by vykonal svoji práci. Tato úpornost je vlastnost, kterou sami u sebe mnohdy marně hledáme. Pokud jí ale disponuje koronavirus jako nynější nepřítel naší společnosti, nezbývá nám nic jiného, než se naučit tuto jeho největší zbraň naučit také ovládat – dokonce lépe než on sám. Koronavirus nás naučil odhodlání a spolupráci, učí nás nevzdávat se i ve chvílích, kdy je situace složitá. Dokážeme-li proti němu tyto jeho vlastnosti použít, dokážeme nad ním samým zvítězit, a co víc, možná nás to posune dál i v jiných oblastech života.