Přátelství nás dělá šťastnými

161

Přátelství a blízké vztahy jsou jednou z nejdůležitějších kvalit, která činí lidi šťastnými. Lidé si přejí, aby je druzí měli rádi, dokonce i v případě náhodných známostí. Potřeba bezpečí a potřeba poznávání patří mezi primární potřeby člověka.

Navazování blízkých vztahů patří mezi základní potřeby a slouží nám k mnoha účelům. Poskytují nám možnost ověřit si naše chápání sociální reality, umocňují naše pocity štěstí a radosti, poskytují nám úlevu a útěchu v zármutku, prostředky ke srovnávání, umožňují nám osvojování si nových poznatků a zpětnou vazbu k vlastnímu chování, získávání sociálních odměn, spolupráci a dodávají nám pocity vzájemné důvěry a bezpečí.

 

Přátelství ani blízký vztah ovšem nemůže vzniknout, pokud nedokážeme druhé osobě naslouchat, vyjadřovat porozumění a správně odhalit prožívané emoce. Chcete-li prozkoumat oblast efektivní komunikace nejen v osobních vztazích, přihlaste se na připravovaný workshop.

 

Protikladnost je atraktivní jen v omezené míře

Přátelství, či hlubší vztah, vzniká na základě interpersonální atraktivity. Ta je považována za podstatný činitel navazování a utváření mezilidských vztahů. Rozlišuje se atraktivita fyzická a osobní. Každá z nich má svou specifickou roli, ale často se oba tyto aspekty atraktivity prolínají.

Fyzická atraktivita je důležitá pro první dojem o člověku. Fyzicky přitažlivým osobám bývají na základě stereotypního očekávání přisuzovány osobnostní charakteristiky, jako vyšší sociabilita, inteligence, sociální dovednosti a další. Pro utváření a udržení vztahů je podstatnější osobní atraktivita, kam patří například vlastnosti, hodnoty, zájmy, názory či víra.

Dosavadní výzkumy s jednoznačnou převahou poukazují na skutečnost, že zdrojem atraktivity je shodnost nebo podobnost mezi jedinci, zatímco protikladnost je atraktivní jen v omezené míře.

 

Teorie sociální výměny

Mezi jednu z nejznámějších psychologických teorií interpersonální přitažlivosti patří Teorie sociální výměny (H.H.Kelley, J.W.Thibaut). Podle této teorie platí, že čím více nám vztah s druhou osobou přináší, tím raději ji budeme mít a obráceně – pokud vztah stojí více (např. ve smyslu emočního vypětí) než dává (např. potvrzení či pochvala), je pravděpodobné, že tento vztah nevydrží. Podle teorie rovnosti je pro lidi kromě zvažování zisků a ztrát důležitá také spravedlnost ve vztahu.

 

V případě, že vztah není funkční, dochází k jeho rozpadu. Dle Ducka k tomu dochází v několika krocích, na několika úrovních, kdy jedinec nejprve přemýšlí o své nespokojenosti. Následně tuto subjektivní nespokojenost probírá s partnerem. Ve třetí fázi je rozpad oznámen okolí a tou nejtěžší fází je vyrovnat se s rozchodem.

 

Oblast vztahů a přátelství není vůbec jednoduchá a každý z nás se s ní vypořádává po svém. Občas musíme být v životě zklamáni, abychom nalezli novou životní sílu a dokázali jít dál.