Psychologické dopady koronaviru

53

Pandemie koronaviru se stala alfou a omegou posledních dní. Učíme se novému způsobu života v karanténě, měníme své každodenní návyky a mnozí z nás byli okolnostmi donuceni přehodnotit i svůj dosavadní hodnotový systém. Nemoc COVID-19, kterou koronavirus SARS-CoV-2 způsobuje, je velkým strašákem. Rychle se šíří, náš imunitní systém na ni není připraven a u některých osob může mít velmi vážný průběh ohrožující život. Ze zpráv se dozvídáme o stále zvyšujícím se počtu nakažených, vyčerpaném personálu zdravotnických zařízení, armádě na hranicích, preventivních opatření… Z toho všeho logicky vyplývá, že nejen fyzické zdraví, ale i lidská psychika musí čelit řadě výzev. Jaké výzvy to konkrétně jsou?

Virus SARS-CoV-2 je nově objeveným koronavirem. Nemáme jasné důkazy o tom, kde se virus vzal, jak se nákaza na člověka dostala, ani jakým lékem ho léčit. I vědci, ačkoli dělají maximum, stále pracují s možnými hypotézami. Které z nich bude možné přijmout, a které z nich zamítnout, se stále zjišťuje. Ačkoli jsou lidé o těchto výzkumech a možných řešeních průběžně informováni, stihla se již za dobu od propuknutí epidemie vyrojit spousta konspiračních teorií a hoaxů. Pro člověka, který žij v nejistotě, mohou představovat tyto konspirační teorie atraktivní alternativu k vědě. Nepracují s nejistotou, chybami měření, metodologickými limity. Naopak se prezentují jako neomylné fakty, zahalují se do hávu tajemství – jsou to ty kýžené informace, které jen vlády nechtějí občanům sdělovat, aby nepropukla panika, a oni byli ovladatelnější… Tak jako v jiných oblastech, o kterých nemáme dostatečné informace, se i ohledně koronaviru a osob jím nakažených vytvořila řada předsudků. Předsudky sice z vývojového hlediska mohou sloužit jako systém orientace v událostech a ve světě kolem nás, avšak jednoduchá řešení většinou nebývají ta správná. Tím, že si rizika předsudků budeme vědomi, se snad alespoň jim dokážeme vyvarovat, naučíme se být trpěliví a informace, které se na nás hrnou posuzovat kriticky.

V předcházejícím odstavci jsme se ovšem zaměřovali spíše na oblast sociální psychologie. Co taková pandemie ale udělá s psychikou jednotlivce? Světová zdravotnická organizace (WHO) varuje před úzkostí a stresem. Oboje jsou přirozené reakce. Poznáme je podle velice nepříjemného pocitu, který je často doprovázený tělesnými příznaky, jako např. pocení, bušení srdce, závratě nebo potíže se spánkem.

Pokud tyto pocity v posledních dnech prožíváte, je dobré zamyslet se nad tím, proč tomu tak může být. Jaké jejich spouštěče můžete skutečně ovlivnit (třeba chránit si obličej, mýt si ruce, vyhýbat se lidem, a tím zamezit šíření) a se kterými nic neuděláte (ekonomický dopad pandemie, statistiky počtu nakažených, vyhlášená opatření). Psychicky nám může pomoci zaměřit se na první skupinu, věci, které můžeme ovlivnit. Alespoň tak můžeme mít část věci pod kontrolou a nebýt unášeni proudem okolností. S druhou skupinou, problémy, které neovlivníme, se bohužel nedá nic dělat. Nechme je proto být.

I z výzkumů se ukazuje, že psychice pomáhá pocit kontroly, vlastního uplatnění, proto může být dobré zaměřit se na věci, kde cítíme, že můžeme nějak přispět, pomoci ovlivnit situaci. Někdo se proto stává dobrovolníkem, pomáhá seniorům, šije roušky,… někdo jiný si zase vezme v práci home office, aby se zbytečně nepohyboval po veřejných prostorách a nevystavoval se jak riziku nákazy, tak jejímu přenosu.