Uvědomění je jeden ze základních kamenů, kterými je dlážděna cesta ke splněnému cíli. Bez uvědomění se vám snadno může stát, že se zacyklíte v kruhu nikam nevedoucích aktivit a zbytečně se vyčerpáte. K cíli se však nepohnete ani o píď. Jako křeček v kole. Makáte a stejně jste pořád na místě. V čem děláte chybu? Čemu se vyvarovat na cestě k uvědomění? Co je podstatou procesu učení? Pojďme se na to podívat společně, ať se máte od čeho odrazit!
Uvědomění nechodí nikdy samo – jak uvědomění souvisí s emocemi?
Uvědomění je uchopení reality racionálním pohledem na věc. Je zabaleno do emocí, abychom měli možnost si ho všimnout. Samo uvědomění se skrývá v jádru, pod emočním obalem, je třeba po něm aktivně a vědomě pátrat. Znám spoustu lidí, kteří zůstávají v obalu a utápí se v emocích. Podvědomě se zacyklí v emoci, třeba ji i uměle přiživuje a utápí se v ní, než aby se podívali pravdě do očí. Mnohdy se tak udržují ve vnitřním napětí a utrpení, aniž by se zajímali o to, jak jej transformovat a použít pro vlastní posun. Může za to chybějící nadhled, který by takového člověka povytáhnul z louže trochu nad ni, aby se sám mohl podívat, v čemže se to celou tu dobu válí. Pokud dojde k této fázi, nebývá už takovým problémem louži překročit a jít dál. Uvědomění je klíčem k posunu.
Mnohem raději se noříme do životů ostatních a říkáme jim, co je s jejich životem špatně a jak by měli žít. Z našeho vnějšího pohledu je to přece jasné! Větší dávku odvahy vyžaduje ponořit se do vlastního života, který pro nás nemusí být zprvu tak přehledný a zřejmě bude vyžadovat i výdrž a oběti. Nikdo neříká, že cesta k uvědomění bude snadná. Nicméně všechno, co investujeme do sebe, a uchopení vlastního života, se nám mnohokrát vrátí.
Emoce si lze představit také jako poplašný alarm upozorňující na nefunkční složky v našem životě. Nebo naopak ukazatel toho, že něco děláme tak, jak máme, a že to funguje. Emoce nikdy nepřichází nepozvána, vždy má svůj důvod k tomu, aby se projevila. Čím je silnější, tím intenzivněji se snaží strhnout naši pozornost do svého ohniska. K uvědomění toho, co nám přišla sdělit. Tudíž, pokud budeme všímaví a rozklíčujeme uvědomění, které nám nese i slabá forma emoce, vůbec se nemusí stát, že nás nějaká emoce ochromí a semele, abychom si konečně všimli. Nebude potřeba.
Ptejte se každého záchvěvu: „Tak, co pro mě máš? Proč jsi tady? Z čeho vychází můj aktuální pocit? Co mohu udělat proto, abych jej změnil/udržel?“
Dalším, v celku klasickým chybným scénářem, bývá deklarace zodpovědnosti svých emocí na druhé lidi. Mylná domněnka, která říká, že za emoce, které pociťuji, nese zodpovědnost někdo jiný. Je to holý nesmysl. Naše emoce je naše a nese zprávu speciálně pro nás. S tímhle přístupem se často snažíme o to, aby si ten druhý uvědomil to, co má být naším uvědoměním, které změní způsob další aktivity. Jedná se tedy, už z podstaty, o veliké nedorozumění, ve kterém zřejmě k žádnému pokroku nedojde. Co si budeme povídat, nést zodpovědnost například za vlastní rozčílení je těžší náklad, než ji hodit na toho, kdo mě rozčílil. Je třeba vědomá práce a neustále uvědomování si právě toho, že moje emoce jsou moje. Mohou se vzedmout v důsledku projevu zvenčí, ale zpráva v jádru je jen pro mne a je tím důležitější, čím je daná emoce silnější.
Rozdíl mezi dvěma různými přístupy:
„Ten mě zas tak vytočil! Jak může být tak nechápavý, vždyť jsem mu to vysvětloval minimálně stokrát! Si tady fakt připadám jak ve zvláštní škole!“
„Přiznávám, vytočil jsem se. Protože, i když jsem mu to několikrát vysvětloval, udělal chybu za kterou ponese následky celá firma. Ale jsem vlastně naštvaný na sebe, ne na něj. Zřejmě jsem neodvedl dobře svou práci, neujistil jsem se dostatečně, že to pochopil… Jak bych se do budoucna mohl vyhnout podobným incidentům? Jakým způsobem bych mu to mohl lépe vysvětlit, aby se to už neopakovalo? Jak zlepšit celkově procesy zaškolení ve firmě?… hmm, už to mám!“
Zatím co v prvním příkladu šéf zjevně nepřebírá zodpovědnost za své emoce, v druhém je to naopak. Díky tomu má šéf z druhého příkladu nakročeno k lepším výsledkům, jelikož si vezme ponaučení a založí do své databáze novou zkušenost, která se tím pádem nemusí znovu opakovat.
Emoce nás k uvědomění v případě nutnosti prostě dotáhnou. Lidově řečeno nám v tom, co máme pochopit, vykoupe čumák jako psovi. Utáhne šrouby tak silně, že už nepůjde si nevšimnout faktů. Takovou moc má a jistě se s ní každý z nás alespoň jednou v životě potkal. Lepší výraz je možná ten, že na ni narazil. Není však nutné takových opatření, když se jim naučíme naslouchat. Záleží jen na nás!
„Hej, člověče! Kolikrát se budeš ještě vztekat nad tou samou věcí, než si uvědomíš, že způsob tvého konání neodpovídá tomu, co má být výsledkem? Nechápeš? Dobře, tak snad při další, hlubší, lekci ti to konečně dojde.“
Obrazy pro snazší uvědomění podstaty Uvědomění
Následuje pár praktických příkladů, či spíše obrazů, které snad budou dostatečnou ilustrací k tématu článku a pomocníkem pro praktické uchopení tématu.
- Představte si, že jste velmi známá rocková hvězda, máte po koncertu a probíhá autogramiáda. Už vás začíná bolet zápěstí od toho, kolikrát jste se podepsal všude možně. Ze všech stran se na vás tlačí rozdychtěné, a hlavně uječené fanynky, přes které není slyšet ani vlastní myšlenky. Fanynky představují emoce v nejčistější podobě. Kolem nichž obíhá váš manažer s důležitou zprávou, ale nemůže se k vám dostat. Vás, ale zajímá, co pro vás má. Všimli jste si toho naléhavého výrazu v očích, cítíte, že jde o zásadní věc. Jak reagujete?
Vy jediný jste kompetentní k tomu, abyste fanynky, totiž své emoce, uklidnil a usměrnil. Nikoho jiného nebudou poslouchat tak, jako vás. Hlavně si uvědomte, že jsou vaše, ať jsou jaké jsou… ty emoce. Dokud vy sami neutišíte hlučný dav, nebudete si k sobě moci připustit manažera s důležitou zprávou pro vás, tedy uvědomění. Prostě ho přes ten hluk sami v sobě neuslyšíte.
- Kdo se někdy potýkal s vlastními emocemi ví, že to není vždy snadné. Na druhou stranu, je to dost velká motivace k tomu, abyste se na cestě ke splnění cíle snažili, jak nejlépe dovedete a neúspěchy eliminovali na minimum. Nabídnu ještě jeden obraz pro lepší představu. Viděli jste poslední díl Harryho Pottera? Mám na mysli scénu, kdy se Harrymu zjeví na dně zledovatělého lesního jezírka Nebelvírův meč. Harry ví, že ho nutně potřebuje, pokud má mít šanci porazit největšího záporáka filmu a splnit tak svůj cíl. Meč je uvědomění, ledová voda jsou emoce, Harry jste vy. Tak, hup tam, ať nepřijdeme o happy end!
Nemusí být vždycky prvořadě příjemné si připustit a přiznat, vedeni nepříjemnými emocemi. svoje omyly. Je to však první a nejdůležitější krok k jejich nápravě!
Čím k sobě budete důslednější a čím déle tohle budete praktikovat, tím snazší to pro vás bude. Pozor i na opačný extrém, nadměrnou kontrolu sebe sama, kdy si nedovolujeme svobodně chybovat. Chyby jsou klíče k úspěchu, pokud jsou jako klíče správně použity. Jinak řečeno, chyby jsou ve skutečnosti lekce a problémy jsou výzvy k jejich zvládnutí. S každým „zvládnutím“ přibude další zkušenost do vaší databáze a vy se posunete zase dál. Vstříc dalším životním výzvám a lekcím!
Tip na závěr:
Pokuste se více času při uvažování věnovat otázce Proč. Je to klíč k uvědomění, který známe od dětí. Ty ji s gustem a rády opakují v době, kdy se jejich vědomí otevírá velkému světu kolem. Potřebují všechno pochopit, potřebují vědět, jak to doopravdy je. Tomu se „dospělý člověk“ naopak s gustem vyhýbá, proto nás dokáže opakované dětské proč tak vyvést z míry. Otázka „Proč?“ je cesta přímo k jádru věci.
Podělte se s námi a dalšími čtenáři o svůj příběh, ve kterém vám uvědomění pomohlo k posunu! Těšíme se na vaše komentáře!
Začněte se rozvíjet ještě dnes!
Studium MBA vám pomůže zlepšit si své manažerské dovednosti.
Studium BBA vám pomůže naučit se prodávat, vyjednávat, přesvědčovat a ovlivňovat.
Kurz Rekonstrukce identity vám pomůže navrátit sami k sobě, zvládat lépe stres, navazovat zdravé vztahy a naučit se ozdravovat ty nezdravé.
