Vyšší perspektiva aneb vystup z role

366

Myslím, že v naší civilizaci nenajdeme člověka, který by neznal tuto situaci. Nevíte kam dál, co dřív, nestíháte nic. Co z toho všeho je vlastně důležité? Co musím stihnout jako první a co ještě chvíli počká? Ze všeho už máte hlavu jako pátrací balon… STOP! Čas na to, se na chvíli zastavit a zorientovat se ve svém vlastním prostoru.

Nevíte kudy kam? Zastavte se!

Nedávno jsem měla rozpravu o životě s mladší sestrou, která svou roli v životě přirovnala k míčku v krabici. Lítá velkou rychlostí, naráží do stěn a snaží se trefit do otvorů, aby se dostala ven. Spousta lidí to může vnímat stejně. Myslet si, že dezorientaci ve vlastním životě přelstí silou. Moudřejší ovšem zůstává možnost se zastavit a rozhlédnout se. Pak bude o mnoho jednodušší se trefit tam, kam potřebujeme. Mlátit sebou dezorientovaně o stěny sice může nějakou šťastnou náhodou zafungovat, ale taky se můžete vyčerpat na něčem, co byste mohli zvládnout mnohem jednodušeji a efektivněji. Naše síla je ukrytá právě ve schopnosti se zastavit. Náš svět by se stal rázem jiným, kdybychom sem tam dali přednost spíše klidu a svému vlastnímu zorientování v situaci, než zbrklosti.

Labyrint mysli – z výšky poznáš cestu

Mysl je skvělá věc. Bez schopnosti myslet bychom se ve světě, který jsme si tu vytvořili, nemohli pohybovat. Jakkoliv dobře si my můžeme hrát s ní a tvořit si představy, stejně tak si ona může hrát s námi. My to přitom ani nemusíme postřehnout. Řešit svůj život jen rozumem, myslí, může do jistého času fungovat. Přesněji, dokud se v tom sami neztratíme.

Symbolem pro mysl je labyrint. On tak dokonce i vypadá! Což není žádná novinka, už Komenský psal o labyrintu světa. Mimochodem, doporučuji! Je to skutečně nadčasová věc.
Zkrátka a dobře. Mysl je labyrint, který procházíme a snažíme se najít tu správnou cestu. Ale když už si myslíme, že za rohem bude východ a řešení, nalezneme tam jen další výzvu, další překážku vyplývající z minulého „řešení“. Takže nejsme tam, kde jsme byli. Může se nám to zdát klidně i horší! Stop! Čas na zpomalení a rozvzpomenutí. Nejsme jen bloudícím v labyrintu mysli, máme i srdce. Jako malé děti, jsme dokázali při hře střídat role jako na běžícím pásu a nepřipadalo nám to nijak složité.

Věřte, že to není tak složité ani v dospělosti. Můžete si například představit, že se vznášíte nad labyrintem a podívat se, kde se nacházíte, kam chcete směřovat a kterou cestu bude nejlepší zvolit. „Tak moment. Jak to tady vlastně mám? Čím jsem vůči druhým a sobě? Co můžu teď udělat pro to, aby se situace pohnula z místa? A hlavně…Čím chci být Teď?“ Dokud budete zůstávat jen ve zdech labyrintu, ve svém vlastním přesvědčení, v kleci, kterou nejste ochotni opustit, nic z toho nemáte šanci uvidět. Stačí si uvědomit, že role bloudícího je stále jen rolí. Nejste to Vy! Respektive jste, dokud se s touto rolí identifikujete.

Když vás to mele…

Život má své páky, ne že ne. Když se nás snaží přimět k uvědomění, bývá velmi nekompromisní. Můžete mít občas pocit, že vás to takzvaně mele. Že jste se ocitli v prostoru, kde nic nefunguje tak, jak byste si přáli. Kde se všechno hroutí, mění. A vy máte pocit, jako by vás někdo shodil z vodopádu, a teď vás na místě drží vodní válec. Nebojujte s ním, nemá to smysl. Je silnější a snadno vás vyčerpá. Je to stejný princip, jako u prvního příkladu s míčkem. Chce to přijetí situace, zklidnění. Potopte se co nejhlouběji, pak teprve můžete vyplavat jinou cestou.

Přečtěte si také tento článek o zrcadlení svých neduhů do svého okolí.

Management vlastního života

S tímto tématem neodmyslitelně souvisí i management vlastního života. Pokud umíme vystoupit ze své role a podívat se na svůj život nezaujatě, pak se můžeme sami navigovat a pracovat klidně na vícero rolích najednou! Můžeme si hrát na cokoliv, můžeme dělat, co nás baví, a zdokonalovat se!

Jde pouze o to si najít svou pilotní chvilku a zkorigovat si svůj směr. Situace se může měnit. Co je jednou efektivní, druhý den už být nemusí. Aktualizujte, srovnejte se se svým vnitřním kompasem! Věnujte čas sami sobě a uvidíte, že se to nakonec pozitivně odrazí i ve vaší profesi.

Předchozí článekPorozumění a důvěra ve vztahu
Další článekMěj rád sám sebe, abys mohl mít rád ostatní
Lucie Strnadová
Ráda se ve svých článcích dotýkám témat, která se dotýkají každého z nás každý den. Předávám dál to, co jsem se naučila a učím se skrze toto předávání. Kromě článků píši i poezii, což považuji především jako osobní terapii, která vždy zafunguje. Jsem milovnicí přírody a dynamického klidu. Indiánské vnímání světa je mi bližší než naše evropská pouta. Miluji volnost, proud života a svoji práci.