Vývoj a charakteristika dětí s mentální retardací

0
406

Děti s mentálním postižením se vyvíjejí jinak než ostatní děti. Mají své vlastní tempo, svůj vlastní řád. Vývoj intelektových schopností obvykle končí poněkud dříve. Od staršího školního věku jich zpravidla přibývá už jen velmi málo, takže děti nemohou dosáhnout tzv. „normálu“. Ale na druhou stranu i s úrovní, které dítě dosáhlo, bude během života dále rozvíjet své dovednosti a získávat nové zkušenosti. Mnohdy se také naučí, jak se svými dovednostmi prakticky zacházet. Tomuto se říká „pracovní postupy“ nebo „pracovní strategie“. I když jsou některé velmi jednouché, mají vždy velkou cenu. Navíc tyto děti a také dospělí mají obvykle velmi rozvinutou fantazii, která je originální a neotřelá, jejich projevy mívají někdy umělecký ráz.

Vývoj dítěte má svou zákonitost. Vše co se s dítětem dělá, nebo co se učí, má vhodné vývojové období a dávkování. Každý krok, ať se jedná o výchovu, podněcování vývoje nebo tělesné cvičení, musí přijít ve správný čas – ani brzy, ani příliš pozdě.

Pokud je mentální retardace následkem poškození CNS, pak se ve vývoji dítěte projevují i další známky organicity – zejména poruchy aktivity (hyperaktivita nebo pasivita), poruchy pozornosti a větší nerovnoměrnosti dílčích schopností.

Podle Říčana a Krejčířové se spolu s opožďováním kognitivního vývoje objevují i další poruchy chování, i když přímo nepatří k projevům mentální retardace. Může se jednat o stereotypní automatizmy (kývání, bouchání hlavou apod.), agresivní projevy nebo sebepoškozování. Automatické pohyby jsou běžné u dětí kojeneckého věku, u dětí mentálně retardovaných však přetrvávají déle, než odpovídá dosažené mentální úrovni.

Zvýšená zranitelnost u těchto dětí je důsledkem jejich omezené schopnosti přizpůsobit se změnám a nejrůznějším životním zátěžím a trvá celý život. Proto se u nich vyskytuje daleko častěji další přidružené psychické poruchy: časté jsou především poruchy přizpůsobení, ale také emoční poruchy – vysoká a často generalizovaná deprese nebo úzkost se somatickými projevy – poruchami spánku, nechutí a obecnou utlumeností. Všechny děti, i ty co mají hlubokou mentální retardaci, jsou velmi citlivé na emoční projevy ze svého okolí. Silně reagují například na konflikty v rodině. Tyto přidružené psychické potíže jsou u nich však těžce rozpoznatelné, jelikož se projevují hlavně změnami aktivity a fyziologických funkcí (neklidem nebo naopak pasivitou), jinak je obvykle dítě nedokáže vyjádřit.

Etiologie mentální retardace je stejně různorodá jako její symptologie. Existuje mnoho faktorů, které se na jejím vzniku podílejí. Stejně jako neexistují dva naprosto shodní jedinci, co se týče symptomů, tak také nelze jednoznačně určit dva stejné jedince, se stejným počátkem intelektové subnormality. Příčiny mentální retardace jsou klasifikovány různě, mohou se dělit například na endogenní (vnitřní) nebo exogenní (vnější) nebo na vrozené či získané. Podle časového hlediska se zase dělí na prenatální (působící před porodem), perinatální (působící po porodu) a postnatální (působící v průběhu života).

Pokud se budeme držet rozdělení podle časového hlediska na prenatální, perinatální a postnatální, pak se dopátráme mnoha různě se překrývajících vlivů, ale i tak nám mnoho příčin zůstane skryta. Může jít o specifické genetické příčiny (např. chromozomální aberace), intrauterinní infekce, hypoxie plodu atp. Obecně lze říci, že od středně těžké retardace (rozdělení přiblížím později) se jedná o organické poruchy (nález v oblasti centrální nervové soustavy).

Prenatální období: toto období je významné v působení dědičných faktorů. Do nich se řadí hlavně geneticky podmíněné poruchy, například fenylketonurie, galaktosémie, homocystinurie apod. Dále sem patří poruchy chromozomů, jako je Downův syndrom, infekce matky a další faktory. Tyto vlivy mohou vést od lehkých intelektových deficitů až po těžkou mentální retardaci. Mezi infekce matky způsobující mentální deficit u dětí mohou být například toxoplasmóza, neštovice, zarděnky, chřipka apod. Tyto faktory se také nazývají exogenní. K dalším vnějším patogenům patří například UV záření, nevhodné léky, drogy, alkohol apod. Specifické genetické poruchy jsou typické endogenní faktory – jejich příčinami jsou mutagenní faktory (záření, dlouhodobé hladovění, chemické vlivy) způsobující mutaci genů (na úrovni aminokyselin), aberaci chromozomů nebo změny jejich počtu.

Perinatální období: období během porodu a krátký čas po něm. Nejčastěji se jedná o komplikace při porodu, jako například mechanické poškození mozku a nedostatek kyslíku, také nedonošenost dítěte a nízká porodní váha a také těžká novorozenecká žloutenka, při které neodchází bilirubin z těla a tím dochází k patologickému poškození.

Postnatální období: období během života dítěte. Toto období je typické možným vlivem různých faktorů. Mezi ně patří náhlé zevní události, které narušují celistvost organismu (například trauma zasahující CNS), dále specifické infekce a záněty mozku, jako například encefalitida, krvácení do mozku, nádorová onemocnění způsobující mozkové léze apod. Svůj vliv mohou mít také sociální faktory, kdy se jedná především o citovou deprivaci nebo neuspokojení některé ze základních potřeb.

NECHAT ODPOVĚĎ

Prosím, vložte Váš komentář
Prosím, vložte Vaše jméno
This site is protected by reCAPTCHA and the Google Privacy Policy and Terms of Service apply.