Život mimo sociální pravidla

268

V současném světě jsme neustále obklopeni lidmi, ačkoli nám moderní média tvrdí, že lidský kontakt, vztahy a komunikace umírají na úkor sociálních sítí a převratných modelů mobilních telefonů. Není to tak docela pravda. Stále ještě přicházíte během každodenního života do kontaktu se spoustou lidí.

 

Většina z nich jsou pro vás cizinci, jenže jsou to lidské bytosti a tyto okamžiky například v hromadné dopravě nebo v obchodech vás neminou. Okamžiky, kdy jste nuceni naladit se na strunu společenského tvora a vnímat a reagovat na existenci ostatních lidí. Trpělivost a nadhled, trocha soucitu a občas notná dávka humoru jsou na místě. Občas jsou přervané spoje, haly, fronty u pokladen nebo tlačenice na ulicích opravdu peklo. Říkáte si, že vás lidé štvou a nejradši byste někam utekli? Dovedete si představit, jak se v takovýchto situacích asi cítí lidé, kteří doopravdy lidskou společnosti zrovna nevyhledávají?

 

Když se řekne asociál je to slovo vnímáno pejorativně. Nepředstavíte si pod ním psychologickou determinaci, ale někoho, kdo se vymyká davu a tím se stává nebezpečným a špatným, protože mu nerozumíme. Odvrhuje lidi a tím klesá v našich očích. Jenže upřímně ruku na srdce, kdo miluje lidi a nechtěl někdy, alespoň pomyslně vyskočit střechou z přecpaného dopravního prostředku.  Kde se na něj mačkají cizí a páchnoucí lidé, zpocení a zamračení, z vedlejšího sedadla se ozývá kašel a naproti řeší dvě náctileté slečny, které spíše vypadají jako chovanci nějakého nápravného zařízení, s kým že to byly “chlastat” a svou konverzaci doprovází pseudo-jazykem tvořeným z nespisovných kořenů slov a spousty slovní vaty.

Nemám rád lidi…

V tu chvíli se stává asociálem skoro každý. Co to vlastně znamená? Spousta lidí se mylně domnívá, že asociál znamená člověka, který nemá rád lidi. Někdo, kdo nedodržuje sociální normy a nerespektuje pravidla a proto se nezapojuje do společnosti uvědomělých občanů.

Asociálnost sama o sobě není ve své podstatě volbou. Jedná se o regulérní psychickou poruchu. Asociálnost je odborný termín, který vyjadřuje sníženou schopnost sociálního cítění jedince. Obvyklým projevem je opovrhování společností jako celkem, zavrhování a nedodržování společenských norem a hodnot, porušování pravidel a snaha bouřit se proti tzv. dobrým mravům. Asociálnost je spjata s egoismem, výsledek psychické orientace jedince zaměřeného sám na sebe. Ostatní lidé a věci pro něj nemají smysl. Intenzita asociálnosti není vždy stejná a nemusí se dokonce ani pravidelně projevovat. Například to, že je váš kolega asociální si můžete uvědomit po roce práce na firemním večírku, kdy zjistíte, že společná oslava a předávání dárků před Vánocemi jej nelákají a místo toho raději jde domů, bez ohledu na zraněné a uražené pocity ostatních, kteří si dali s přípravou takovou práci. Prostě mimo práci nevidí důvod se s vámi stýkat.

Pomoc, je to asociál!!

Asociálnost je porucha a bohužel je i dědičná. Asociálové nejsou schopni se aktivně a plnohodnotně začlenit do lidské společnosti, protože jim v tom jejich porucha brání. Je tedy velmi nespravedlivé dívat se na ně kvůli jejich poruše skrze prsty. Jejich tolerance k sociálnímu zapojení a blízkosti lidí je nižší, než jsme zvyklý a proto nefungují tak, jak od nich očekáváme. Nemají sociální cítění a tedy nevidí, že nám ostatním připadá jejich chování nezdvořilé a může se nás dotknout. Kvůli poruše jim však na našich pocitech ani příliš nezáleží.

 

Asociálnost by neměla být nadávka. Je to lékařská diagnóza a my bychom se měli snažit lidi s touto nemocí pochopit a usnadnit jim koexistenci s námi a společností, tím, že je nebudeme nutit do situací, kdy se budou cítit nepohodlně a dojde na lámání chleba. Nenuťte své asociální přátele a kolegy, aby s vámi navštěvovali společenské akce, účastnili se hromadné zábavy a projevovali nadšení z většího množství lidí na jednom místě.

 

Usnadníte tím život jim, ale i sobě. Až budete příště někoho hanlivě odsuzovat jako asociála, vzpomeňte si, že to není urážka a místo opovržení nabídněte pochopení a soucit.