Extrakce zkušenosti aneb Úvaha, čin, úvaha

0
43

Základní jednotkou toho všeho je informace. Informací člověk dostává i rozdává denně tolik, že ani není schopen všechny zachytit svým vědomím. Vždy existuje něco, co mu uniká. Pokud se informace dostane do vědomí, je z ní myšlenka. Přemýšlení je tedy proces, při kterém člověk přebírá myšlenky, informace, jež mu víří hlavou. Proces, který v některých případech směřuje k uvažování. Jaký je rozdíl mezi přemýšlením a uvažováním? Jak důležitý je vlastní prožitek? A proč je tak důležité učit se z vlastních chyb?

Jak už bylo v úvodu naznačeno, proces přemýšlení se dá brát jako předstupeň uvažování, při němž si člověk utřídí myšlenky a udělá si jasno. Některé myšlenky z různých důvodů vyhodnotí jako „kraviny“, ať už je to kvůli dalším informacím nebo kvůli vlastním preferencím a hodnotám. Bavme se však o těch myšlenkách, které jsou pro daného člověka významné, které souzní s jeho hodnotami, s jeho cestou. Pokud člověk nad něčím uvažuje, znamená to, že je to pro něj opravdu důležité. Není to jako když člověk přemýšlí a čistě teoreticky si dělá vnitřní obrázek o tom, co si o čem vlastně myslí. Uvažování je o něco vážnější a dá se říci, že k uvažování je člověk z drtivé většiny případů doveden životními okolnostmi. Říká se, že člověk neudělá nic, k čemu není donucen. A je pravda, že i k tomu, aby začal doopravdy přemýšlet, potřebuje impuls. Co teprve uvažování!

Abychom si uvažování ještě více přiblížili, dalo by se říct, jak již zaznělo v úvodu, že uvažování je další level zpracování nejen (už utříděných) myšlenek, nýbrž i pocitů a vjemů, zkušeností a dalších informací, které k nám dotékají i jinými kanály než jen po vlnách mysli. Zapojují se do něj všechny funkce, jimiž vnímáme jak vnější, tak i náš vnitřní svět. Uvažování vždy míří k akci. V procesu uvažování pak člověk bere v potaz všechna pro a proti. Je to vlastně docela srovnatelné se střelbou. Člověk musí jednak zamířit co nejpřesněji, aby trefil svůj cíl. Musí ale také spočítat se zpětným rázem i s tím, že se nemusí trefit napoprvé.

Kde se berou cíle? Přece ze snů! A kde člověk bere sny? Ve své Fantazii! Zjistěte o ní něco více!

Dilema či cíl

To, co nás většinou donutí uvažovat je buď dilema nebo vědomě stanovený cíl. Čím větší dilema Tím větší musí být paradoxně i odvaha uvažovat o jeho vyřešení. Stává se, že člověk začíná v tomto případě uvažovat tehdy, kdy už jim to vlastně „začne být tak nějak jedno“. Odvaha k činu je vedlejší produkt uvažování, která vzniká z odpovědi na otázku „proč“. Uvažování obsahuje několik otázek a otázka „proč“ je z nich ta podstatná. Na ní pak stojí „Jak“ Pokud není „Proč“ dost silné a dost přesvědčivé, k úvahám nad „Jak“ se člověk ani nemusí dostat.

Výstup z uvažování je rozhodnutí pro čin. Odvaha k činu se většinou zvyšuje právě tím, že člověk vymyslí „Jak na to“ a také tím, že se smíří s případnými následky činu. Moc hezky se rozhodnutí a čin demonstruje na příkladu skoku s padákem nebo bungee jumpingu. Člověk dlouho uvažuje nad tím, jestli mu stojí za to si to vyzkoušet. Rozhodne se, že tedy ano, sebere odvahu, zařídí vše praktické a už stojí mezi dveřmi letadla s padákem na zádech, či na vysokém mostě na druhé straně zábradlí, ovázaný lany. Tady už není prostor pro uvažování. Rozhodl ses, víš proč, tak dělej.  Teď nemysli, jen zavři oči a udělej krok dopředu. To je zásadní bod vedoucí k prožitku, na základě kterého je člověk schopen zhodnotit, zda to byl nakonec dobrý nápad a chce to prožít znovu a nebo mu to jednou bohatě stačilo. Každopádně lidé mnohem častěji litují toho, co neudělali než toho, co udělali neboť jim chybí prožitek toho, nad čím uvažovali, ale nedokončili tento proces. Jak řekl, tak udělal. Tahle věta nechybí v žádné pohádce a neměla by chybět ani v životě, má-li být vědomý.

Sledování výsledků a zpětná analýza

Pokud jde o to, dostat se pomocí jednotlivých kroků k určitému dlouhodobému cíli, je třeba pravidelně vyhodnocovat výsledky a aktualizovat cestu podle nich, je-li to třeba. Tak to funguje nejen ve firemních záležitostech, nýbrž i u cílů osobních. Je potřeba si cestu k cíli naplánovat a sledovat, zda naše kroky neuhnuly z cesty a nesou nás tam, kam chceme. Také je dobré si připomínat, že vůbec na nějaké cestě jsme, oslavovat i drobné úspěchy a poučit se zavčas i z drobných chyb.

Zpětná analýza vlastních prožitků je také nezbytný proces pro seberozvoj a práci se svými emocemi. Právě emoce nás mohou dovést k uvažování stejně jako vědomě stanovený cíl. Pokud se v nějakém životním dilematu potácíme dlouhou dobu, hraniční moment emocí se posouvá s tím, jak dlouho danou emoci potlačujeme. Dokud se daná hranice neposune tak moc, že už v dané situaci nemůžeme vydržet a začneme tedy uvažovat o tom, co dělat a jak se ze situace dostat. V takovém případě jde často spíše o odvahu k tomu udělat zásadní krok, neboť se většinou ukáže, že člověk vlastně ví, jak z toho všeho ven a taky ví, že to měl udělat už dávno. Máte nějakou takovou zkušenost? Nezapomínejte na ni. Když se z ní poučíte a uvědomíte si co vás do dané situace dovedlo, už ji znovu nikdy nemusíte prožít, protože si všimnete, že vás něco znovu vede na to místo, kde být nechcete. Tuhle cestu už přece znáte, nemusíte ji absolvovat znovu, pokud ji znáte dobře. Je to vaše volba.

Sám sobě limitem

Extrakce zkušenosti z prožitku je defacto smyčka, která vede přes úvahu k činu a zpětné úvaze, která vede k dalším krokům a prožitkům. Smyčka, která nikde nekončí, pokud se do ní člověk dá. Vědomé uvažování není samozřejmost. Kdyby bylo, nedalo by se nazvat vědomým. Ptejte se zpětně na to, proč jste prožili právě tohle, právě takhle. Z každého prožitku, jež vyvolává emoce, si můžete něco odnést. A čím větší emoční stopa se vám s prožitkem ozve, tím větší poklad na vás v tom uvědomění čeká. O tom, že bez extrakce zkušenosti se na vědomé cestě k vytyčenému cíli nepohnete ani o píď snad ani nemusím psát. To každý vědomý člověk dávno ví. To by bylo jako stát na první příčce žebříku, sledovat tu nejvyšší a chtít tam být hned, bez dalších kroků. Cesta je cíl. Pokud chci posílit sám sebe, jsem přece sám sobě limitem.

Která zkušenost pro vás byla za poslední dobu nejhodnotnější a co vás naučila? Dejte nám vědět v komentářích a inspirujte další čtenáře!

Klíčová slova: Uvažování, Extrakce Zkušenosti, Emoce, Prožitek, Seberozvoj

Předchozí článekJak můžeme ještě hypnózu použít
Lucie Strnadová
Ráda se ve svých článcích dotýkám témat, která se dotýkají každého z nás každý den. Předávám dál to, co jsem se naučila a učím se skrze toto předávání. Kromě článků píši i poezii, což považuji především jako osobní terapii, která vždy zafunguje. Jsem milovnicí přírody a dynamického klidu. Indiánské vnímání světa je mi bližší než naše evropská pouta. Miluji volnost, proud života a svoji práci.

NECHAT ODPOVĚĎ

Prosím, vložte Váš komentář
Prosím, vložte Vaše jméno