Jak se vyrovnat se zármutkem krok za krokem

0
244

Ztráta blízké osoby je jednou z nejtěžších situací, do které se lidé dostávají. Emocionální náročnost přijetí této změny může silně deformovat reakce zasaženého jedince vůči všem dalším byť i sebemenším ztrátám. Všechny změny a ztráty, které bezodkladně po odchodu blízkého následují jsou mnohem intenzivnější a výrazně hůře přijímány. Tolerance a pochopení pro tyto malé změny a ztráty je najednou nerelevantní, vše působí jako konec světa, protože emocionální stabilita je narušena. Každá nová i sebemenší a nepodstatná ztráta vyvolá vzpomínku na velkou ztrátu blízkého a nutí osobu prožívat trápení jakoby znovu.

Jak se vyrovnat se ztrátou blízkého?

Nejdůležitější k překonání ztráty a bolesti z odchodu milované osoby je přijmout její ztrátu. Okolí může truchlícímu pomoci vytvoření chápajícího prostředí a dostatku empatie, najít prostor pro ventilaci smutku a vzteku a činnost, která pomůže zasaženému ztrátou se uvolnit. Začít myslet na něco jiného a posunout se o kousek dál. Možnost prožít si bolest a získat si postupný nadhled nad ztrátou, jsou hlavním prostředkem k překonání žalu, nicméně je to velmi zdlouhavý a náročná proces. Pomoci při snaze překonat smutek mohou také psychologové a práce se sny, jež jsou příznačným doprovodným jevem během procesu truchlení. Truchlení je dle odborníků řízeno z větší části naším podvědomím a právě skrze sny můžeme snadněji pochopit, jak proces pokračuje a na co je možné se soustředit v pomoci překonat současný stav.

Sny jako okno do podvědomí

Podvědomí je také důvodem, proč během truchlení získávají pro dotyčného na významu jinak v každodenním životě okrajové otázky. Například existenciální otázky a pochybnosti, hodnotové systémy a víra. I přes veškerou snahu o pomoc a podporu truchlících je možnost zapojení jejich okolí do procesu a jeho uspíšení velmi limitovaná. Schopnost okolí zapojit se do procesu a pomoci je omezená na materiální podporu a řešení fyzické situace, v emocionální rovině a nastolení rozumového přístupu k situaci si musí dotyčný pomoci sám. Protože jako jedinečné lidské bytosti máme každý své vlastní tempo emocionálního prožívání a vnímání a díky němu dosahujeme překonání žalu. Do srdce truchlícího nikdo z venčí nevidí a nemůže pomoci.

Truchlení je přirozeným procesem, kterým se lidské tělo i psychika vyrovnává se ztrátou. Může se ovšem také přelít do psychologické poruchy v případě, že je proces truchlení příliš dlouhodobý a vleklý nebo naopak se jej dotyčný snaží zcela přeskočit a vynechat. Potlačované truchlení vede k depresi a stresu. Potlačované a přeskakované truchlení může znít jako potřeba dnešní rychlé a na úspěch orientované společnosti a být pokládáno za pozitivum, pro psychiku člověka to ovšem je naprosto nesprávně. Pokud si dotyčný po ztrátě proces truchlení neodžije a nepřijme vnitřně změnu a pocity smutku či zloby, které se bezprostředně dostaví, pak jeho psychické zdraví je ve velkém nebezpečí. Pokud jedince vynechá truchlení do budoucna si zadělává na problémy s depresí, sklony k závislostem na alkoholu, lécích či dalších návykových látkách a nepředloženým chováním v době připomínky ztráty jako je výročí nebo dosažená stejného věku jako zemřelý.

Druhou variantou neprožitého truchlení je snaha obklopit se prací a zaměstnat se jako ochrana před pocity a myšlenkami na ztrátu. Je to stejně jako první reakce stále útěk od problému a nikoli řešení. Ačkoli mnohdy vede tento útěk k pomoci druhým a konání velmi společensky prospěšných služeb, není to léčba a neposkytne trvalé řešení zármutku.

Krok za krokem

Správné truchlení je třeba prožít za dostatku času a pochopení. Aby proběhlo truchlení zdravě a nezanechalo hlubší psychické následky dle odborníků se má vyskytovat v těchto krocích, kterými dotyčný postupně prochází:

 

  1. fáze Popírání skutečnosti: Je první reakcí na zprávu o ztrátě blízkého. Nejčastěji se projevuje jako šok, otřes a strnulost. Jedinec nevěří, že se jedná o realitu. Jedná se o reakci psychiky na příliš silné emoce a snahu ochránit se před situací. Popírání skutečnosti má poskytnout organismu čas najít řešení. V této chvíli můžete truchlícímu pomoci pouze svojí přítomností a tichou podporou. Trpělivě vyčkat dokud nebude připraven reagovat a přijmout informaci. Vítaná je v této fázi pomoc s fyzickými a materiálním záležitostmi, obstarání věcí spojených s nastalou situací. Například náležitosti pohřbu a fyzické bezpečí pozůstalých.
  2. fáze Otevření emocí: V této chvíli dochází k projevení a otevření se emocím. Většinou převážně smutku, lítosti, žalu a pocitu viny. Méně častěji také projevu hněvu a agrese. Emoce se mohou rychle střídat a vytvářet tzv. “emoční bouřit a chaos”. Nicméně platí, že převážně se projevují emocionální reakce typická pro osobnost zasaženého jedince. Tedy jeho charakterové vlastnosti ovlivní jeho projevy. Výstupem této fáze je většinou přijetí pocitu bezmoci a nenávratnosti situace. Snaha vypořádat se se změnou a například najít viníka situace může být variantou, jak dočasně zaměstnat svou mysl a odložit pocit bezmoci. V mnoha případech je tato fáze také provázena pocitem viny truchlícího a výčitkami. Pocit viny je způsobem nemožností dokončit nedokončené. Tedy napravit vztahy, dokončit komunikaci, vysvětlit nebo odpustit si navzájem a především rozloučit se. Pocit viny by neměl být ignorován, ačkoli racionální a logické argumenty nepřesvědčí truchlícího o jeho nevině. Emocionální bouří je toto období truchlení nazýváno i proto, že se vyskytují neracionální emoční reakce například vztek na zemřelého za jeho odchod a opuštění pozůstalých nebo naopak radost z toho, že taková osoba žila a pozůstalí ji znali a měli rádi. V této fázi je nutné být empatickou oporou a nezasahovat příliš do reakcí pozůstalého.
  3. fáze Hledání a odpoutávání: V této chvíli se pozůstalí snaží navrátit k běžným zvykům a činnostem, které praktikovali před ztrátou a také které měl zemřelý v oblibě. nedílnou součástí je pocit možnosti jeho návratu. Jako by měl každou chvíli projít dveřmi, objevit se na příjezdové cestě,…podvědomá snaha ho vyhlížet a čekat na něj. U truchlících se objevují hluboké vnitřní rozhovory, které mají v lepším případě vést k dokončení věcí a rozloučení se. Navenek se fáze projevuje pocity zoufalství, smutku či apatie. Přesvědčení, že život už není takový jaký byl a nikdy nebude mít smysl a hodnotu. V krajních případech myšlenky na vlastní úmrtí a sebevražedné sklony. Tato fáze připravuje pozůstalého na vyrovnání se s odchodem zemřelého a posunu dál. Je nutné, aby okolí bylo chápavé a přijímalo tyto fantazie a rozhovory jako fakt a nikoli s nedůvěrou a posměšně. Samozřejmě je nutné kontrolovat a snažit se vyvrátit myšlenky na smrt.
  4. fáze Přijetí nezvratného a nové vnímání sebe a světa: Je závěrečnou fází, v níž jediné teprve nyní dochází ke skutečnému přijetí ztráty a změny v životě. Pozůstalí získávají nový pohled na svět, na sebe samé a své místo v novém prostředí. Truchlící se ocitá v nové roli a získává nové sebevědomí a sebeúctu. Měl by být schopen navázat nové vztahy a zapojit se do společenského života. Objevit novou radost ze života, nové věci a prožívat nové hodnoty a smysl. V této fázi se odhalí, zda se proces truchlení zdařil a je možné přijmout fakt, že i smrt blízkého přinesla něco nového a změna není jen negativní. Přijetí vzpomínek na blízkého jako vnitřní bohatství, které nezmizí. Ztráta je přijata jako součást života.

 

Během truchlení je možné, že se pozůstalí zaseknou v nějaké fázi a nebudou pokračovat dál, nebo se naopak vrátí do předešlé fáze. Nezdařilý proces truchlení vede často k identifikaci se zemřelým a snaze adoptovat jeho návyky a potlačení seberealizace.

 

Truchlení je dlouhý a složitý proces.

 

NECHAT ODPOVĚĎ

Prosím, vložte Váš komentář
Prosím, vložte Vaše jméno