Polovičním diplomatem

0
67

Komunikujeme pořád a pořád dokola. Neustále jsme nuceni vést rozhovory a vyjednávat. Naučme se si jednání s lidmi užívat, protože jedině tak se můžeme stát alespoň polovičním diplomatem.

Vyjednávání nepatří pouze do základní výbavy diplomatů či pracovníků veřejné správy. Ačkoliv si to ani neuvědomujeme, vyjednáváme každý den. Samotné slovo „vyjednávání“ zní více noblesně než to, co doopravdy představuje. Stručně a výstižně řečeno, vyjednávání je dohoda dvou jedinců na kompromisu. Vyjednáváme tedy neustále, doma s rodiči, s partnerem, s dětmi, s kamarády, v práci s nadřízeným. Seznam je to opravdu dlouhý a ani tímto výčtem nekončí. Vyjednáváme de facto vždy, když se dostaneme do konfrontace s jiným člověkem. Z toho důvodu by bylo příhodno znát alespoň základy vyjednávání, protože byste byli překvapeni, kolik zmůže v konverzaci jeden jediný úsměv.

Prvním krokem je ke všemu přistupovat naprosto v klidu, bez zbytečných předchozích stresujících domněnek o tom, jak náš následující rozhovor bude probíhat. Pokud si dopředu v mysli stanovíme katastrofální průběh jednání, už dopředu budeme paralyzovaní, že to dopadne špatně. Nebudeme moci myslet racionálně a tak s největší pravděpodobností i budeme jednat jinak, než bychom doopravdy chtěli.

Většina lidí si myslí, že důležité jsou jen rozhovory, na které se musí delší dobu připravovat. Například když se jedná o obchodní jednání, nebo rozhovor se šéfem o zvýšení platu.  Ano, jistě, na jisté vyjednávání si musíme dopředu připravit pádné argumenty. Ovšem pokud jdeme vyřídit něco na obyčejný úřad a už dopředu vidíme tu nekonečnou frontu lidí a taky zakaboněný obličej paní na přepážce, sami se nastavujeme do módu, ve kterém bychom se sebou nechtěli mluvit ani mi samotní. Proto důležité je ke každé konfrontaci přistupovat s předem čistou hlavou.

Mohlo by vás zajímat: Komunikace nadevše

Rozhodně nezapomínejte na svůj postoj těla a mimiku. Pokud budete někoho žádat o laskavost a stoupnete si naproti němu se založenýma rukama a povýšeně nadzvedlým obočím (přestože žádáte někoho kdo je na kariérním žebříčku níže než vy), těžko se vyřízení vaší laskavosti dočkáte, a pokud ano, tak velmi neochotně. Důležité je, aby se lidé se kterými mluvíte, cítili ve vaší přítomnosti příjemně. Toho docílíme laskavým úsměvem a přirozeným postaveným těla. Opravdu nezáleží ani tolik na tom, jak přesně máme položené ruce atd., ale důležité je, že z nás bude cítit uvolněnost a přirozenost, jelikož jedině tak budeme působit sebevědomě.

Uvědomme si, že princip úspěchu ve vyjednávání je naprosto stejný, jako i v našem soukromém životě. Má význam jen pokud je spokojená i druhá strana. Přijít si na své je správné, ale ne na úkor cizího neštěstí. Proto je důležité umět vycházet vstříc. K tomu je velice důležité umět se zeptat, jestli je to takhle v pořádku. A to nejen našeho vyjednávajícího protějšku, ale i sami sebe.

Buďme vždy slušní, i když se nám dostane záporné odpovědi. Odpověď „ne“ není důvodem, abychom se chovali agresivně, či vulgárně. Mějme v sobě malého diplomata. Mnoho lidí, když slyší odpověď „ne“, okamžitě se staví do bojové pozice. Tím se ale nevyřeší vůbec nic. Přestože ne vždy můžeme dostat přesně to, co chceme, i tak je možnost, že druhá strana přistoupí alespoň na část našeho přání, žádosti či požadavku.

Zkoušejme na sobě pracovat a prohlubovat naše komunikační a vyjednávací dovednosti pokaždé, když budeme s někým jednat. Můžeme to dělat každý den.  Kromě toho, že umění komunikace a vyjednávání patří k základním prvkům etikety, tak její alespoň částečné zvládnutí nám bude usnadňovat každodenní život.

Jaké máte zkušenosti s jednáním vy? Myslíte si, že ovládat základy diplomatického chování je v komunikaci důležité?

NECHAT ODPOVĚĎ

Prosím, vložte Váš komentář
Prosím, vložte Vaše jméno