Vztahy v době koronavirové

130

Konečně sledujeme, že se od opatření proti šíření koronaviru pozvolna upouští. Panika opadá a život se začíná vracet do normálu. Otázkou je na jak dlouho – přece jen nás odborníci varují před možnou druhou, či dalšími opakovanými vlnami nemoci. Na druhou stranu z toho, co se událo dosud, už budeme moct do budoucna alespoň předjímat, jak se věci budou dít. Možná si koneckonců zvykneme, že z domu od podzimu do jara nevyjdeme bez roušky, po kapsách budeme neustále nosit desinfekci a pracovat budeme z velké části z domova. Více času doma ale zároveň znamená více času s rodinou nebo partnerem. Právě na dopady koronavirové krize na vztahy se již v minulosti řada větších či menších odborníků vyjadřovala. Z Číny, kde pandemie začala, podala o vlivu karantény na vztahy pro server BBC například Yi-Ling Liu. O čem se zmiňuje?

Být v karanténě pro spoustu lidí znamenalo buď trávit se svým partnerem 24 hodin, sedm dní v týdnu nebo se naopak vidět maximálně skrz videohovor. Jak se ukázalo, ani pro jednu skupinu to nebylo ideální. Jednak osobní kontakt nic nenahradí, a pak také za běžných okolností mají lidé obvykle možnost kromě partnera a rodiny vyhledávat i přítomnost dalších lidí. Když zůstanou v izolaci, jsou od tohoto dalšího podporujícího systému odstřiženi. Nemají možnost věnovat se aktivitám jako společné návštěvy fit center, setkávání se v restauracích nebo jiné možnosti socializace.

Třeba v takové autorčině domovině zaznamenaly úřady od počátku pandemie jenom do začátku března enormní nárůst žádostí o rozvod. Za mnohými z nich pak byly partnerské neshody, v těch horších případech dokonce domácí násilí. To tedy byly jedny z dopadů pramenící z častější přítomnosti partnerů v domácnosti bez možnosti setkávat se i s nějakou širší skupinou osob nebo jak se říká, své problémy „ventilovat“ jinde. Roli zde taky mohl hrát stres související se ztrátou práce a obavou o finanční jistotu, případně více povinností, které na partnery v domácnosti připadají, jako je například péče o děti, které kvůli uzavření škol měly vyučování z domova.

Co se týče lidí, pro které karanténa znamenala odloučení od svých partnerů nebo blízkých osob, můžeme zde namítnout, že v dnešní době díky informačním technologiím máme možnost být ve spojení i na dálku. Na druhou stranu to je bohužel jen slabá náhražka fyzického kontaktu. Někteří, a zejména staří lidé, navíc nemusejí mít informační technologie v oblibě nebo s nimi nemusí umět pracovat.

Navzdory těmto případům se ale najdou i tací, kteří uvádějí, že jim karanténa spojená s pandemií dala možnost kriticky posoudit jejich stávající vztahy a najít možnosti, na kterých spolu mohou navzájem zapracovat. Ačkoli tedy na jedné straně máme osoby, pro které byly a jsou situace spojené s koronavirem problematické, na druhé straně jsou i lidé, kteří je pojali jako výzvu a možnost najít vzájemné porozumění.

Zdá se proto, že roli hraje hlavně to, jak se člověk na situaci podívá a vyhodnotí ji – buď jako příležitost někam se posunout nebo jako sled nečekaných a nekontrolovaných životních ran.  Každopádně jisté je, že to, co uvedená autorka pozoruje v Číně, může být jasným příkladem, nebo lépe východiskem, pro zaměření pozornosti vztahových odborníků jinde na světe.

Zdroj: Yi-Ling Liu (2020). As many countries around the world begin to emerge from lockdown, what can we learn from how people’s relationships and friendships have fared in China, where coronavirus began? Retrived from: https://www.bbc.com/future/article/20200601-how-is-covid-19-is-affecting-relationships