Agrese není duševní poruchou ani nemocí. Agresi většinou vykazují psychicky zdraví jedinci a naopak ti s duševní poruchou jí v mnoha případech nejsou zcela schopni.
Co je to vlastně agrese?
Název pochází z italského slova agressio = útok, napadení, agrese. Je to útočné jednání, které je zjevné a záměrné a má za cíl způsobit škodu. Ublížit živým i neživým objektům. Lidem i sobě sama. Agrese pod vlivem návykových látek nemá jasný motiv, ovšem i tak je za projev násilí považována. Agresi poznáme podle jasné viditelnosti a následků jejích projevů. Sklony a připravenost k reakci a projevů násilí je nazývána agresivita.
Agresi můžeme rozlišit podle několika měřítek
Může být zaměřená navenek, na ostatní lidi a věci nebo dovnitř na sebe sama. Dále ji lze chápat jako agresi verbální, která se projevuje pouze slovně a má za úkol ublížit na psychické bázi a ovlivnit emoce cílové osoby agrese. Druhou variantou je pak agrese brachiální (latinsky brachium = paže). Projev agrese je v tomto případě fyzický, kontaktní a nejčastěji provedený rukama nebo nohama (kopání). Agrese brachiální je často realizována pomocí nástrojů – zbraní jako jsou nůž, baseballová pálka, tyče, nábytek nebo střelné zbraně.
Navzdory tomuto dělení a popisu není nutné vnímat agresi vždy jako čistě negativní jev. Agrese může být nezdravá ovšem má také svůj přirozený účel. V určité intenzitě má velmi pragmatické využití. Agrese původně sloužila a ve zvířecí říši stále slouží k ochraně území a obraně rodiny (smečky v případě zvířat). Agrese je neodmyslitelnou a přirozenou součástí lidské psychiky a chování stejně tak jako je nepostradatelná u všech živočichů. Agrese sloužila vždy k obraně, ochraně, hájení zájmů a území, získávání potravy, porážce nepřítele. Agrese byla nutnou schopností pro přežití rodu. Její nedostatek mohl mít za následek vymření celé skupiny obyvatel nebo živočišného druhu. Naopak ve vysoké míře je agresivita destruktivní a nežádoucí. Je tu křehká rovnováha, kterou je nutné v agresivitě docílit, aby vše fungovalo. V dnešním civilizovaném světě je agresivní chování převážně nežádoucí, nicméně ne zcela vyloučené. Existuje velmi tenká dělící linie mezi agresí přiměřenou a agresí naznačující patologickou psychickou poruchu. Na násilí a agresi jsme si navíc díky médiím zvykli a nejsem jejich projevy již natolik vyděšení a překvapení. Nicméně agresivita v každodenním životě nás stále dokáže šokovat. Důležité pro rozlišení přehnané agresivity a přirozené obranné reakce je znát kontext problému a motiv jedince, jednajícího pod vlivem agrese.
Odborně se tyto projevy rozdělují na agresi impulzivního charakteru, která je lépe vnímaná ve společnosti, jako přirozená reakce na nenadálou situaci a na druhou možnost, agrese předem připravenou, která je společensky nepřijatelná.
Agrese impulzivní je reakcí na stresovou situaci, strach, podráždění a je následkem zvýšené funkce nervového systému. Naopak agrese plánovaná nemá ospravedlnění v obavě o ohrožení života nebo zdraví a je provedena za jistým účelem, řeklo by se chladnokrevně. I proto je na ni ve společnosti z morálního hlediska nahlíženo mnohem hůře s pohrdáním a nesouhlasem.
Agrese impulzivní je dle psychologického hlediska na základě dělení doktora Fromma nazývána jako benigní – biologicky nutnou, která má za cíl uspokojit základní lidské potřeby a je cílená proti ohrožení života a obraně rodiny, území a života agresora. Jejím opakem je pak agrese maligní – ta není vyvolána obavou o život nebo blaho, neslouží k obraně a nemá jiný cíl, než sebe sama. Agrese je již cílem.
Začněte se rozvíjet ještě dnes!
Studium MBA vám pomůže zlepšit si své manažerské dovednosti.
Studium BBA vám pomůže naučit se prodávat, vyjednávat, přesvědčovat a ovlivňovat.
Kurz Rekonstrukce identity vám pomůže navrátit sami k sobě, zvládat lépe stres, navazovat zdravé vztahy a naučit se ozdravovat ty nezdravé.
