Každý den se rozhodujeme, co řekneme nebo uděláme např. co si dáme na večeři nebo kam pojedeme na dovolenou. Na první pohled by se mohlo zdát, že všechny rozhodnutí máme ve svých rukou – máme tedy svobodnou vůli. Je to však tak jednoduché? Nejsme naprogramováni přírodou a neřídíme se jen na základě pudů a instinktů?

Vůle

Slovo vůle lze přeložit jako vnitřní souhlas. Je to úsilí, které vynakládáme k tomu, abychom dosáhli nějakého cíle. Vůle nám pomáhá regulovat naše chování, právě vůlí se podle některých odlišujeme od zvířat, které mnohdy své chování regulovat nedokážou. Neexistuje však zatím jednoznačná odpověď na to, zda svobodnou vůli skutečně máme či nikoli.

Neexistuje?

Podle některých svobodná vůle neexistuje, je to pouze racionální zdůvodní jednání, které lidé dělají na základě nevědomých pudů a dalších „programů, které v sobě máme přednastaveny. Argumentem proti existenci vůle je účinek posthypnotické sugesce. Člověk v hypnóze nejedná podle své vůle, ale plní příkazy jiné osoby. Takoví lidé např. mohou na žádost jiného dělat dřepy nebo vydávat zvuky zvířat, aniž by si to posléze pamatovali. I sugesce má však své hranice, někteří lidé na hypnózu nereagují nebo je nelze přesvědčit k tomu, co by sami nebyly ochotni udělat.

Nebo přece existuje?

Na druhé straně se řada lidí přiklání k tomu, že svobodná vůle existuje. Již Platon s Aristotelem byli přesvědčeni o tom, že zatímco zvířata jsou více ovládání tím, co by dnes šlo nazvat jako pudy, lidé se více řídí svojí vůlí. O existenci a důležitosti vůle byl přesvědčen také Wilhelm Wundt, který vůli považoval za základní duševní funkci. Podle něj se volní akt projeví už u dětí kolem druhého roku věku a začíná zážitkem „já chci“, dítě si totiž v tomto věku začíná uvědomovat samo sebe a to je znakem jeho vůle.

2 KOMENTÁŘE

  1. Dobrý den.
    Věčné téma – mezi lidmi neoblíbené, jelikož představa, že nevládnu kompletně nad svým životem je pro ně smrtící. Stačí se podívat třeba na seriál o mozku od Davida Eaglemana, stačí se zamyslet nad svým životem a zjistíte, že tzv. svobodná vůle je víceméně iluze. Možná nějaká je, ale kolik jí je ? Pan Radkin Honzák dokonce nedávno říkal jen 2%. Nevím proč si lidé myslí, že vše řídí. Jak vypadají, jaké mají vlohy a reakce apod. už mají předdefinované z genů či jinak, ale přesto si myslí, že život ovládají. Těm , kteří se svými vlastnostmi trefili do většiny lidí co tady vytvářejí tzv. obraz normálnosti se pak žije dobře spokojeně a tudíž mají pocit, že to řídí. Ostatní, co už v té většině nejsou jsou na tom naopak. Svět je životem většin a menšin, většina určuje co je tzv. normální, jaký je standard apod. Kdo ale rozhoduje, že většina má vždy pravdu ? Pravda je vrtkavá a zcela nejasně určena – absolutně abstraktní pojem. Co se jednomu líbí druhému připadne strašné apod. Jak říká Erazim Kohák, neexistuje objektivní názor – vše je zcela subjektivní. Sám nevím mnohdy (vlastně skoro pořád) proč se rozhoduji jak se rozhoduji. Nemyslím si, že uvědomění této skutečnosti mi dělá život těžším či nesnesitelným, naopak pak lépe člověk chápe i druhé lidi. Ovšem ani tuto schopnost jsem se nenaučil apod. asi mi byla dána ostatně jako všechny moje dobré i špatné vlastnosti a nemyslím si, že to ostatní lidé mají jinak. Jelikož se ráno probudím a i když bych si to přál mít najednou schopnosti rozumět astrofyzice a věnovat se tomuto oboru, mám jaksi smůlu – není mi to dáno se tomuto oboru věnovat a nenadělám s tím nic. Kostky jsou vrženy a mi jedeme ty naše životy “jak každý nejlépe umí”
    Co je vlastně cílem tohoto článku ? Co si máme uvědomit ? K čemu máme dojít ? Pěkný den PL

KOMENTOVAT

Prosím vložte poznámku
Prosím, zadejte své jméno a příjmení