Morálka: základ existence nebo jen prázdné slovo?

0
51

Morálka, tedy vnitřní představa každého z nás o tom, co je správné, a co už nikoliv, nedala spát už dávným filosofům. Na jejím základě byly vytvořeny první zákony a celý lidský systém spravedlnosti. Jak ji dnes vnímáme? A proč je důležité nejít proti svému přesvědčení?

I když existují jisté široce přijímané mravní normy, vnímání morálního a nemorálního jednání je značně individuální. S nadsázkou lze říci, že těžko najdeme člověka, který sám sebe považuje za zlého či amorálního – a i to největší zlo v dějinách bylo pácháno ve jménu „dobrého úmyslu“.  Otázkou však zůstává, komu toto „vyšší dobro“ bylo vlastně prospěšné.

Volání ideálů

Svědomí, náš vnitřní hlas morálky, řídí každou minutu našeho života. Vyvinulo se na základě výchovy i tlaků společnosti a snaží se nás držet na „správné cestě“. Freud, který ho nazval superegem, tvrdí, že onu cestu vytváří naše skrytá touha po dokonalosti, snaha dosáhnout ideálů, být věrný svým hodnotám.

Když z této cesty sejdeme, začnou nás trápit pochyby, výčitky svědomí, které se svým voláním snaží dostat nás na ni zpět. Staří Římané si výčitky svědomí představovali jako tři Fúrie, nelítostné bohyně pomsty, které s biči v rukou a zmijemi ve vlasech pronásledovaly viníky, jež doháněly k šílenství. Snadno pochopíme, proč byla jejich představa tak hrozivá – pocit viny údajně patří mezi nejnesnesitelnější pocity vůbec.

Ti, kteří ho snést nedokážou, se pak snaží o únik pomocí svalení viny na druhé či o zastoupení svědomí ideologií: „odůvodnění“ zlých činů vyššími ušlechtilými cíli apod. Někteří se pak uchýlí k autodestruktivnímu jednání.

Také čest, tedy jisté „dobré jméno“ či úcta ze strany druhých, patří dle Sokola (2002) k nejvyšším hodnotám člověka, a její znevážení je (obzvláště v některých kulturách) nesmírným zásahem do sebeúcty jedince.

Pro naši vnitřní pohodu a spokojenost se životem je tedy důležité dbát na vlastní přesvědčení a ideály. K závěrečnému zamyšlení připomeňme výrok Dalajlámy:

„Žijte dobrý a čestný život. Až zestárnete a podíváte se zpátky, budete se moci radovat podruhé.“

Je to totiž vždy jen a jen člověk sám, kdo se sebou bude žít až do samého konce.

 

Zaujalo Vás téma morálky a etiky? Čtěte více ZDE

NECHAT ODPOVĚĎ

Prosím, vložte Váš komentář
Prosím, vložte Vaše jméno