Není výjimečné dítě jako výjimečné dítě

24

Každý rodič je pyšný, pokud se dozví o úspěchu svých dětí. Pocit, že všechna péče, obětování vlastních potřeb a přání, mělo význam, spoustu rodičů popisuje jako zadostiučinění. Pro každého rodiče je jeho dítě také výjimečné a většina z nich jen s úžasem v očích sleduje, jaké jejich malý uzlíček dokáže v krátkém čase udělat pokroky, srovnává ho s vrstevníky, vzpomínkami svých rodičů na vlastní dětství… Jsou děti, které se skutečně normálu vymykají a mezi ostatními dětmi vynikají nějakou specifickou schopností, nadáním. Má to ale háček, prvoplánově nadané dítě si obvykle představíme jako vzorně upraveného, hbitě se na otázky učitele hlásícího jedničkáře, ale svědomitost a pečlivost ještě neznamenají, že máme co do činění s dítětem talentovaným a výjimečným. Mnohdy se i z jindy přehlíženého dítěte nebo postrachu třídy, může vyloupnout malý génius – musíme ale mít oči otevřené, abychom si přes zažité stereotypy tohoto skrytého talentu všimli.

V českých školách už nebývá takovou výjimkou, že vzrůstá snaha o vyhledávání rozumově nadaných žáků, jejich častější identifikaci a další rozvoj jejich schopností. Ačkoli je mezi rodiči mnohdy slyšet, že současně natavení systém upřednostňuje děti s poruchami učení nebo jinak znevýhodněné, specifický přístup se snaží směřovat i k dětem, které svými schopnostmi průměr převyšují. S dvojí výjimečností je to ale trošku složitější. Jedná se totiž o děti, které mají výjimečné schopnosti, talent, nadání, ale na rozdíl od ostatních „jenom“ nadaných dětí, jsou zatíženy nějakým dalším handicapem.

Takovým handicapem můžou být různé specifické poruchy učení. Takže i dyslektik nebo dysgrafik, ačkoli bude mít problémy se čtením, psaním nebo v jazycích Vám z hlavy vypočítá složitý početní příklad. Handicapem ale může být i porucha pozornosti jako je ADHD nebo ADD, porucha autistického spektra, ale i nějaké tělesné postižení, porucha zraku, sluchu, a tak podobně. Ovšem ani zde výčet nekončí, jako dítě s dvojí výjimečností si klidně můžeme představit i nějak chronicky nemocné dítě, dítě s psychickými potížemi, poruchami chování,… a možná, že nad rámec tohoto výčtu by Vás napadly ještě další nepříjemnosti, které dětem mohou školní úspěšnost znesnadňovat.

Problematické u těchto dětí, a jejich identifikace, je zejména to, že většina lidí, učitelů, rodičů, se zaměřuje spíše na onen handicap. Všímáme si, že dítě má v jedné oblasti potíže, ale už nevěnujeme pozornost silným stránkám tohoto dítěte. Jakmile uvidíme, že dítě pokulhává, sníží se naše očekávání vůči němu a nadání nám uniká. Někdy se dokonce může stát, že dítě je natolik zaškatulkováno v roli slabého žáka, že ani učitelé nechtějí uvěřit, že by jeho výkon v jiné oblasti mohl být nadprůměrný. Dítěti se pak ve škole nevěnuje pozornost, čímž se ztrácí šance nadání rozvíjet.

Někdy se také může stát, že dítě sice handicap má, a ten mu komplikuje řadu činností, avšak díky nadání je schopno tyto problémy kompenzovat. Reálný problém sice existuje, ale dítě je natolik šikovné, že ho zamaskuje, aby se vyhnulo problémům Takové dítě je pak vnímáno zkrátka jako průměrné, čímž se jednak prohlubuje a nepozorovaně narůstá jeho handicap, a jednak není adekvátně rozvíjeno jeho nadání.

Možná si teď můžete pomyslet, že tohle přece není zas tak špatný scénář. Každý z nás přece máme nějaké silné a slabé stránky, které se vzájemně mohou ovlivňovat nebo doplňovat. V případě těchto dětí je to ale možná trošku složitější. Jednak může nastat situace, kdy s přibývajícím věkem, většími nároky a nárůstem učiva ve škole, už nebude možné handicap kompenzovat se stejnými výsledky jako na nižších školních stupních, jednak dítě přijde o možnost být v něčem skutečně dobré. A přiznejme si, že každý z nás v životě usiluje být alespoň v něčem skutečně dobrý. To že si vytvoříme sebepojetí schopného a úspěšného člověka, totiž formuje náš vývoj v následujících obdobích života a ovlivňuje i naši budoucí kariéru. A přiznejme si, že když bychom od dětství slyšeli, že v něčem selháváme, nejspíš bychom ve výsledku skutečně selhali. Tím, že dětem budeme věnovat pozornost, všímat si jejich silných i slabých stránek a v případě potřeby se obracet na odborníky, můžeme tomuto pocitu selhání v mnoha případech zabránit.

Zdroj: Fořtíková, J. (2009). Krok za krokem s nadaným žákem : tvoříme individuální vzdělávací plán mimořádně nadaného žáka. Výzkumný ústav pedagogický.