Poporodní deprese a její vliv na partnerský pár

181

Příchod dítěte je mocná událost, která přináší trvalé změny v životě páru. Rodičovství může mít vliv na vnímání sebe sama, svého partnera, další vztahy a svět obecně. Vědomí, že jsou zcela zodpovědní za život bezmocného kojence, je úžasným a často zároveň děsivým zjištěním. Ať je to první dítě páru nebo ne, plánované nebo neplánované, jeho příchod je vždy čas přechodného stádia a případné krize.

Zkouška pro oba

V mnoha vztazích, které byly založeny na základech rovnosti a sdílení, se často partneři vrátili do tradičních rolí poté, co se jim narodilo dítě. Muži sami sebe vidí jako „živitele rodiny“, zatímco žena (ať už pracuje mimo domov, nebo ne), se vidí spíše jako „hospodyně“, která je také odpovědná za emocionální a fyzické blaho rodiny. Zatímco finanční podpora rodiny často padá na muže (což pro něj může být zátěží navíc), ženu může rozčilovat, že veškerá péče o dítě a domácnost padá výhradně na ni. I když je to pro oba veliká změna, pro muže zkouška, jestli je schopen být tátou, jeho život se nejspíš nezmění tak dramaticky jako život ženy, novopečené matky. Její zášť může být založena na realitě nebo nepochopení. Existuje zde pak reálný boj o rovnováhu a touha se do ní vrátit. Výzkumy ukazují, že zhruba 70% všech vztahů bude řešit konflikty a neshody v průběhu prvního roku po porodu.

Žena se cítí vyčerpaná, zavalena povinnostmi a může se postupně uzavírat do sebe.

Stres a napětí v manželství se zhoršuje v případě, že žena trpí poporodní depresí (PPD). Nová matka se cítí zavalena povinnostmi, je vyčerpaná, smutná, úzkostná, není schopna se vyrovnat s dítětem a množstvím domácích prací a nových povinností. Může se uzavřít do sebe a mít potíže s každodenní činností a fungováním. Snaží se najít samu sebe v přechodu k roli „matky“. Nový otec je tak chováním své ženy zmatený (a možná i deprimovaný). Obvykle neví, co má dělat nebo říkat, takže se může pokusit pomoci tím, že se zapojí do domácích prací. Ti muži, kteří byli zvyklí pomáhat s domácími pracemi po celou dobu, mohou zdvojnásobit své úsilí. .

Žena trpící PPD ví, že potřebuje pomoc a že „by měla“ ocenit snahu svého partnera. Nicméně, jak její partner přebírá stále více a více „jejích“ povinností, žena to může vnímat tak, že partner „její“ práci nedělá dostatečně a správně. To staví nového tátu do patové situace. Ve snaze pomoci své ženě, dělá více „její“ práce. Čím více „její“ práce dělá, tím víc se cítí žena neschopná a začne ho nesnášet. Mezitím začne nesnášet on ji za to, že není schopna se s tím vyrovnat. Kromě toho nová matka může být překvapena svou vlastní reakci. PPD s sebou nese vlastní šokový faktor.

Žena nečekala, že se jí zmocní pocit deprese nebo úzkosti. Ve skutečnosti pravděpodobně očekávala, že to bude nejšťastnější období jejího života. Deprese jako taková se začíná živit sama – žena se cítí provinile a neschopná, protože v první řadě vidí samu sebe jako slabou. Neví totiž, že PPD je zdravotní stav a rozhodně není známkou slabosti.

Pozor na zbytečná nedorozumění

Spíše než pomoc s domácími pracemi je vše, co nová matka potřebuje, emocionální podpora. Když se zmítá v sevření PPD, často není schopná určit nebo požádat, jakou pomoc vlastně potřebuje. Horší je, že může očekávat, že její manžel instinktivně ví, co potřebuje nebo chce, a když ho o něco musí požádat sama, jeho reakce (bez ohledu na to jak pozitivní) ztrácí smysl. To je samozřejmě iracionální a znamená to, že manžel by měl být schopen číst její mysl a předvídat její potřeby.

Co by nová matka mohla skutečně potřebovat, je prosté objetí, polibek nebo nějaký projev fyzické náklonnosti. Nicméně může nastat, že o to nedokáže takto požádat, protože zkušenost ji naučila, že projev fyzické náklonnosti často vede k sexuální aktivitě. Velmi podstatným příznakem PPD je ztráta libida a sexuální touhy. V knize „The New Mother syndrom“ Carol Dix cituje studii Masters a Johnson, která odhalila, že „Nižší úroveň sexuality přetrvává ještě tři měsíce po porodu a dosažení orgasmu po porodu může být obtížnější z důvodu napětí v prsou, bolesti po nastřižení hráze, vyčerpání z porodu císařským řezem nebo obavy, že pohlavní orgány se změnily a že vaginální svaly jsou buď těsnější, nebo volnější“.

Potíže s jídlem nebo nezájem o sex přidává k pocitům ženy po porodu také pocit méněcennosti. Toto obvykle souvisí s jejími fyzickými změnami a negativním vnímáním obrazu těla. Pravděpodobně má strie a potýká se s nadváhou. A jestli je v depresi, nemá zkrátka energii či motivaci o sebe náležitě pečovat. Spíše než chápat pokles sexuální touhy jak příznak PPD, může nový táta tuto skutečnost vnímat jako odmítnutí. V reakci na to se tak od ženy distancuje citově i fyzicky tím, že se zdržuje v práci, nebo „chodí ven s kamarády“. Mohl by se dokonce snažit vyhledávat vztahy mimo manželství. Jeho odchod může způsobit, že se žena bude cítit ještě více izolovaná a deprimovaná.

Naslouchejte si a buďte si vzájemně oporou

Z tohoto důvodu, hněv, vztek, a dokonce i žárlivost mohou přimět obě strany vystrčit růžky. Oba mohou žárlit na dítě proto, že mu ten druhý věnuje více pozornosti. To platí zejména pro otce, jehož dítě jeho partnerka kojí. I když si racionálně uvědomuje, že ho dítě nijak nenahrazuje, pořád cítí ztrátu pozornosti svého protějšku. Na druhé straně nová matka může cítit, že její partner jeví víc zájem o dítě než o ni. Pokud již mají více dětí, budou přirozeně tíhnout ke svému otci, který jim bude k dispozici pravděpodobně více než jejich matka, jejíž čas a energie je více pohlcena kojencem. To může být velmi zničující. Bohužel se toto vše děje v době, kdy rodiče skutečně potřebují zvláštní dávku péče od sebe navzájem.

Většina problémů, které vznikají v průběhu této fáze manželství lze vyřešit prostřednictvím komunikace, kompromisem a opětovnou oddaností s uvědoměním si, že vztah fungoval. Psychoterapeut, který se specializuje na poporodní deprese a přechod k rodičovství, může být jejich nejlepším východiskem a pomocí.

Být rodičem je těžký úkol – neexistuje žádný předchozí trénink, žádné „Jak na to“ příručky. Rodičovství vyžaduje rozhodování, mezi něž patří vzdávání se dříve hodnotných věcí v zájmu dítěte a manželství. Každý jednotlivec se snaží přizpůsobit, vztah může být velmi napjatý, ale úsilím obou z páru může růst a partneři z této zkušenosti vyjdou silnější než kdy jindy.