Sny jsou cestou k našemu podvědomí, reflektují naši osobnost i zážitky. Přesto, že se sny zdají každému z nás, ne každý si je pamatuje. Proč tomu tak je?

Sny fungují na jiném principu než běžná realita. Sny nejsou logické, neodpovídají principům rozumu, proto je obtížné si je zapamatovat. Důležitou roli může hrát také rychlost probouzení. Experimenty potvrdily, že rychlé probouzení je pro zapamatování snů více nápomocné než pomalé probouzení. Pokud nás tedy vzbudí budík, telefon nebo neobvyklý zvuk, je větší pravděpodobnost, že si budeme pamatovat více snů, než když na nás bude někdo postupně šeptat, mluvit a probouzet.

Zapomínání snů může mít také ochrannou funkci. Sen můžeme zapomínat proto, aby se tím chránila integrita naší psychiky. Některé informace ve snech by nás mohly zahltit, nebo obsahují něco, co by v nás mohlo zanechat nepříjemné pocity. V okamžiku přechodu mezi spánkem a sněním ve fázi REM, k probuzení tedy působí určitý mechanismus, který vytěsňuje snové obrazy do podvědomí. Vytěsnění je v podstatě zapomínání rušivých a nepříjemných pocitů, které neodpovídají osobnosti a které by narušily její integritu. Tím je ochráněna naše psychická stabilita. Neznamená to však, že je obsah snu navždy ztracen, může se dále uchovat v podvědomí a za určitých okolností mohou být nejméně jeho části vybaveny.

Zapomínání snů má také jednodušší vysvětlení. Zapomínáme nejen sny, ale také každodenní věci, jako jsou adresy, telefonní čísla či čas schůzky. Zapomínání snů, jako i jiných věcí, může souviset s kapacitou krátkodobé paměti. To vysvětluje Millerovo magické číslo: 7 +- 2 prvky. To udává, že většina populace si dokáže zapamatovat a udržet v krátkodobé paměti přibližně 7 prvků, prvek může být číslo nebo položka nákupu. Proto také obrazy ve snech si nezapamatujeme všechny, ale jen některé.

KOMENTOVAT

Prosím vložte poznámku
Prosím, zadejte své jméno a příjmení