Pýcha – když je růže trnitá

0
102

Pocit vlastní dokonalosti lidé odjakživa považovali za negativní vlastnost. Bible ho zavrhuje jako smrtelný hřích, dětem vyprávíme pohádky o pyšných královnách, které špatně dopadnou. Co však o této vlastnosti víme? A jaká jsou její úskalí?

Sebevědomí, zjednodušeně řečeno postoj k vlastní osobě, může nabývat různé intenzity – od zdravého vnímání vlastních schopností až po komplexy méněcennosti. Opačným extrémem jsou lidé, kteří evokují příslovečného brouka Pytlíka. Všude byli, všechno znají a všechno dokážou. Sobě i ostatním. V tom spočívá rozdíl pýchy a hrdosti – olympijský vítěz zjevně oplývá velkým talentem, přesto se může pocitem úspěchu hřát u srdce a navenek zůstávat skromný. Opakem může být mladá popová hvězdička, která nazpívá jeden hit, a až do konce svých dnů se o tom každému nezapomene zmínit.

S pýchou se setkáme napříč lidským pokolením, nejspíš nás však nepřekvapí, že touto vlastností oplývá zejména řada výjimečně bohatých, atraktivních či jinak úspěšných lidí. Jak ale praví přísloví, pýcha předchází pád – příliš sebejistý člověk se stane nedbalým, čehož využije jeho konkurence; třídní oblíbenec, kterého ostatní vždy obdivovali se neustálým chvástáním všem zprotiví.

Narcis – sourozenec pýchy

Pojem narcismus je odvozen od bájného mladíka Narkissa, který oplýval nesmírnou krásou, avšak pro svou domýšlivost odmítal veškeré nápadnice a raději se utápěl v sebelásce. Za jeho zpupnost ho stihl boží trest – zamiloval se do vlastního odrazu na hladině jezera a připoután k němu také zemřel. Po své smrti se proměnil v květinu – narcis, a stal se také symbolem všech domýšlivců.

Narcismus běžně chápeme jako přehnaný obdiv k sobě samému – psychologie jej pak řadí mezi poruchy osobnosti, jelikož narcistní člověk klade vysoké nároky na sebe i druhé a příliš lpí také na názoru svého okolí. Kromě sklonů k aroganci (více zde) se narcis často vyznačuje tendencí vnímat ostatní lidi jako nástroje k dosažení svých sobeckých cílů.

Pokud si člověk včas neuvědomí, že má sklony k podobnému myšlení sklouzávat, hrozí, že brzy citelně ranní své známé, případně i sebe samého. Díky svým přehnaným nárokům totiž usiluje o dokonalost, proto se může paradoxně cítit v porovnání s ostatními „jako nula“, ošklivý či méněcený – zde pak hrozí nástup dalších problémů, jako je mentální anorexie.

Důležitou zásadou proto je: brát ohledy na ostatní a druhé neponižovat. Své schopnosti můžeme dát najevo činy namísto slovy.

NECHAT ODPOVĚĎ

Prosím, vložte Váš komentář
Prosím, vložte Vaše jméno
This site is protected by reCAPTCHA and the Google Privacy Policy and Terms of Service apply.