Pýcha – když je růže trnitá

0
74

Pocit vlastní dokonalosti lidé odjakživa považovali za negativní vlastnost. Bible ho zavrhuje jako smrtelný hřích, dětem vyprávíme pohádky o pyšných královnách, které špatně dopadnou. Co však o této vlastnosti víme? A jaká jsou její úskalí?

Sebevědomí, zjednodušeně řečeno postoj k vlastní osobě, může nabývat různé intenzity – od zdravého vnímání vlastních schopností až po komplexy méněcennosti. Opačným extrémem jsou lidé, kteří evokují příslovečného brouka Pytlíka. Všude byli, všechno znají a všechno dokážou. Sobě i ostatním. V tom spočívá rozdíl pýchy a hrdosti – olympijský vítěz zjevně oplývá velkým talentem, přesto se může pocitem úspěchu hřát u srdce a navenek zůstávat skromný. Opakem může být mladá popová hvězdička, která nazpívá jeden hit, a až do konce svých dnů se o tom každému nezapomene zmínit.

S pýchou se setkáme napříč lidským pokolením, nejspíš nás však nepřekvapí, že touto vlastností oplývá zejména řada výjimečně bohatých, atraktivních či jinak úspěšných lidí. Jak ale praví přísloví, pýcha předchází pád – příliš sebejistý člověk se stane nedbalým, čehož využije jeho konkurence; třídní oblíbenec, kterého ostatní vždy obdivovali se neustálým chvástáním všem zprotiví.

Narcis – sourozenec pýchy

Pojem narcismus je odvozen od bájného mladíka Narkissa, který oplýval nesmírnou krásou, avšak pro svou domýšlivost odmítal veškeré nápadnice a raději se utápěl v sebelásce. Za jeho zpupnost ho stihl boží trest – zamiloval se do vlastního odrazu na hladině jezera a připoután k němu také zemřel. Po své smrti se proměnil v květinu – narcis, a stal se také symbolem všech domýšlivců.

Narcismus běžně chápeme jako přehnaný obdiv k sobě samému – psychologie jej pak řadí mezi poruchy osobnosti, jelikož narcistní člověk klade vysoké nároky na sebe i druhé a příliš lpí také na názoru svého okolí. Kromě sklonů k aroganci (více zde) se narcis často vyznačuje tendencí vnímat ostatní lidi jako nástroje k dosažení svých sobeckých cílů.

Pokud si člověk včas neuvědomí, že má sklony k podobnému myšlení sklouzávat, hrozí, že brzy citelně ranní své známé, případně i sebe samého. Díky svým přehnaným nárokům totiž usiluje o dokonalost, proto se může paradoxně cítit v porovnání s ostatními „jako nula“, ošklivý či méněcený – zde pak hrozí nástup dalších problémů, jako je mentální anorexie.

Důležitou zásadou proto je: brát ohledy na ostatní a druhé neponižovat. Své schopnosti můžeme dát najevo činy namísto slovy.

NECHAT ODPOVĚĎ

Prosím, vložte Váš komentář
Prosím, vložte Vaše jméno