Šikana je neradostně rozšířeným jevem, často se s ní mohou setkat žáci na základních a středních školách. Šikana se však týká také dospělých a to už ať skrze roli rodiče šikanovaného dítěte či pocítěná na vlastní kůži např. na pracovišti. Někdy je však obtížné šikanu rozlišit od škádlení či nepovedeného žertu. Co je šikana? A podle jakých varovných signálu ji lze rozpoznat?

Dle Metodického pokynu ministryně školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikany ve školách a školských zařízeních lze šikanu definovat následujícím způsobem:

„Šikana je agresivní chování ze strany žáka/ů vůči žákovi nebo skupině žáků či učiteli, které se v čase opakuje (nikoli nutně) a je založeno na vědomé, záměrné, úmyslné a obvykle skryté snaze ublížit fyzicky, emocionálně, sociálně a/nebo v případě šikany učitele také profesionálně. Šikana je dále charakteristická nepoměrem sil, bezmocností oběti, nepříjemností útoku pro oběť  a samoúčelností agrese.” (str. 1).

Tento Metodický pokyn poskytuje komplexní informace o tom, co je šikana a jak jí předcházet. Přináší však také cenné informace o tom, jak rozpoznat šikanu a jak ji efektivně řešit. Jedním z důležitých témat je rozpoznání signálů, které mohou souviset se šikanou žáka. Níže jsou některé ze nejvýznamnějších signálů uvedeny.

Přímé varovné signály šikanování

Varovné signály mohou být různého typu. Může se jednat o verbální a psychické ponižování. Sem je možné zařadit posměšné poznámky a pokořující přezdívky žaka, drsné žerty a nadávky směřované k žákovi. Kritizování a výtky. Důležitá je také forma, jakou jsou tyto věci podávány, např. to, jestli jsou pronášeny pohrdavým a nepřátelským tónem. Dalšími signály jsou fyzické projevy. Lze sem zařadit strkání, kopání, rány, které oběť neoplácí, rvačky, kde je žák ten slabší nebo se snaží utéct. Ze strany žáka se může projevit zvýšená agrese, odmlouvání, podrážděnost. Žák trpí příkazy a posměšky od ostatních, či se podřizuje příkazům a nátlaku.

Nepřímé varovné signály

Žák je o přestávkách osamocený, nemá kamarády, v tělocviku je volen do družstev mezi posledními. Nerad mluví před třídou, působí smutně, nešťastně. Stává se uzavřeným a zhoršuje se mu školní prospěch. Má poškozené nebo zašpiněné věci, nebo mu něco chybí. Odmítá však toto poškození a ztrátu vysvětlit. Vyhledává důvody pro absenci ve škole. Chodí domů s modřinami a škrábanci.

Některé z předchozích signálů lze vypozorovat hlavně při interakci žáka se skupinou, ve které je podezření, že dochází k šikaně. Rodičové a další osoby sdílející s dítětem domácnost si mohou všímat také některých z dalších signálů: dítě nemá kamaráda, se kterým by trávilo čas, nechodí k němu na návštěvu spolužáci nebo není naopak k nikomu na návštěvu zváno. Ztrácí chuť k jídlu, nevěnuje tolik úsilí učení nebo má neklidný spánek. Je více smutné, apatické nebo naopak agresivní, ale nechce se svěřit, co ho trápí.

Výše uvedené signály jsou však jen příklady, šikana se může projevovat různými způsoby a v různé míře. V případě podezření šikany ve škole se můžete obrátit na zaměstnance školy např. třídního učitele, školního psychologa, výchovného poradce nebo ředitele školy. Existují však také další možnosti jako je pedagogicko-psychologická poradna či specializované neziskové organizace.

KOMENTOVAT

Prosím vložte poznámku
Prosím, zadejte své jméno a příjmení