Jim Taylor, PhD. je pomocným profesorem na University of San Francisco. Specializuje se na psychologii obchodu, sportu a rodičovství a v článku vysvětluje, proč je sport pro děti jednou z nejlepších a nejcennějších životních zkušeností.
„Jak všichni rodiče mladých atletů ví, mít děti angažované ve sportu může být i opravdová potíž. Je nutné je dopravovat z tréninku na trénink, kontrolovat, že mají s sebou všechno potřebné vybavení, neustále se ujišťovat, zda je pro ně škola stále prioritou a také může být přítěží neustálé vyplňování a placení složenek za tyto aktivity. Naše dvě dcery dělají závodně ski alpinismus v rámci Sugar Bowl lyžařského týmu v severní Kalifornii a skutečnost, že musí trénovat a soutěžit hodiny cesty od našeho domova poblíž San Franciska přidává další úroveň složitosti. Ale jakýkoliv sport vaše děti hrají, výzvy zůstávají povětšinou stejné. Golfisté, gymnasté anebo cokoliv jiného.
Připouštím, že mohu být na svá děvčata tak trochu jako kaprál, zejména ta rána, kdy se nikomu nechce. Také připouštím, že tento „nucený“ přístup je zdrojem jisté nevole mé ženy, která věří (stejně jako já v o něco menší míře), že děti potřebují prostor na odpočinek a zotavení ze svých náročných dní naplněných školou a ostatními mimoškolními aktivitami.
Moje žena a já se rovněž povětšinou shodneme v tom, že není správně vyvíjet na děti tlak v tom, aby dělaly cokoliv, co přesahuje rámec jejich školních a domácích povinností. Věříme v to, že veskrze volnost naleznou své vlastní záliby a zájmy (navzdory tomu, že naše děvčata jich mají v tomto věku pouze pár). Současně, vezmeme-li v potaz, že jsem svého času býval mezinárodně úspěšným lyžařem a měl obrovskou vášeň pro lyžování, musím také přiznat, že bych si přál, aby z našich dcer vyrostly dobré lyžařky, a chci, abychom spolu mohli sdílet život lyžující (a možná i závodně lyžující) rodiny.
Začal jsem hlouběji přemýšlet, co jsem vlastně chtěl, aby si naše děvčata odnesla jako svoji sportovní zkušenost a uvědomil jsem si, že navzdory tomu, že chci, aby byly dobrými lyžařkami, jsou zde mnohem důležitější věci, které bych chtěl, aby získaly – věci které už nebudou moci tak snadno získat v jiném věku. V rámci svých úvah jsem přišel na čtyři důvody, proč by se vaše děti měly věnovat sportu.
1. Závazek
Schopnost zavázat se k něčemu je zásadním předpokladem k úspěchu v každém aspektu života, ať už se jedná o sporty, školu, kariéru nebo vztahy. Právě vstávání o víkendu ráno, jako členky Sugar Bowl týmu, učí naše holky závazku. Navíc závazek není pouze jejich, ale spíše se jedná o rodinný závazek. Sarah a já jsem se učinili významný závazek zahrnující náš čas, peníze a energii našemu lyžařskému životu postaveném na přání našich děvčat, být členkami Sugar Bowl.
Vytváříme závazek platit účty, starat se o zařízení našich dívek a dostat je tam, kam je třeba, ať už trénink či závody. Jejich závazek zahrnuje tvrdě pracovat a pozorně poslouchat své trenéry, být dobří sportovci a co je důležité, vyjadřovat vděčnost vůči každému, kdo pro ně činí tuto zkušenost možnou.
Mohly by se tyto lekce závazku naučit i mimo sporty? Do jisté míry ano. Závazek je významný a nezbytný pro účast na jakémkoli úspěchu či aktivitě (např. tanec, hudba, šachy). Ale úroveň závaznosti nezbytná pro sporty se zdá být vyšší vzhledem k ceně, cestování a množství času stráveném na hřišti, kurtu, trati nebo na kopci.
2. Odolnost
Mé dcery, stejně jako většina dětí našich poměrů (tj., vzdělaný, rozumně zámožný), mají poměrně snadný život. Ve srovnání s minulými generacemi, jsou na ně kladeny nižší nároky. Málo dětí se v dnešní době probouzí za úsvitu a jde nakrmit kuřata a podojit krávy. Nemusí ani chodit do školy a ze školy 10 mil do kopce (v obou směrech) ve sněhové bouři.
Přesto odolnost – což je vlastně schopnost překonávat výzvy, přizpůsobovat se měnícím se situacím a odrazit se z neúspěchů – je dalším zásadním krokem k úspěchu. Takže, kam děti v těchto dnech chodí, aby získaly odolnost, která pro ně bude nezbytná při jejich dospívání? No, pro naše dcery je to lyžování na horách a soutěžení v závodech. Nepřízní, jež děti mohou zažít ve sportu je mnoho a jsou různorodé. Mezi nimi samozřejmě počasí pro venkovní sporty, které může přecházet od deště se silným větrem až po obrovská vedra. Mé dcery na sebe byly tak hrdé, když se před několika týdny vrátily z kopce po celodenním lyžování v dešti. To stejné platí pro podmínky na hřišti, kurtu nebo trati, kde může být vlhko, mráz nebo bláto. Mladí sportovci musí také vydržet a učí se překonávat únavu, frustraci, pochybnosti, bolest a zranění. A konečně, hry, závody, utkání a jiné soutěže, jež pohltí děti ve „svět výsledků, na kterých záleží“ – svět, který může být brutální.
Sporty jsou pro naše děvčata jediným místem, kde jsou vytlačeny ze svého komfortu v mnoha ohledech, jinak by tyto pocity ani neměly možnost získat, pocítit tu obtížnost. Tyto zkušenosti zvýší jejich sebejistotu, podpoří jejich motivaci, vybrousí jejich soustředění a připraví je na všechny nevyhnutelné výzvy, kterým budou čelit ve všech aspektech života.
3. Pryč z ulic (a od iPhonů)
Jak to vidím já, cokoliv, co drží děti pryč z ulice, jakkoliv škodné či neškodné zde mohou být, je velká výhra pro ně i pro jejich rodiče. Když mluvím o ulicích, mám na mysli něco, kde se znuděné děti poflakují, protože z mého úhlu pohledu kamkoliv jde nuda, tam s ní jdou problémy. Pokud děti dělají nějaký sport, nejen, že získávají úžasné fyzické, psychologické a sociální benefity, ale také se nevystavují vrstevníkům nebo situacím, jež pro ně nejsou zdravé.
Navíc všechno, co drží děti od jejich iPhonů a ostatních obrazovek, je dalším velkým vítězstvím pro každého. Smutnou realitou bohužel je, že většina dětí v těchto dnech je beznadějně závislá na svých obrazovkách a mrhá obrovskou spoustou času na iPhonech, iPadech a podobně. Přestože vídám i atlety kontrolovat své telefony daleko více než bych rád, při přestávkách mezi tréninky, radostnou skutečností je, že jsou natolik zaneprázdněni účastí na svém sportu, že zkrátka nemají čas nechat se nasát černou dírou času v displejích.
Obojí lze chápat jako oportunní zisky (protiklad oportunních ztrát), tedy čas, který děti vynaloží k něčemu, co je pro ně dobré, je ten, který netráví děláním věcí, které jsou pro ně špatné. V tomto případě, čas strávený účastí ve sportu není čas strávený pojídáním nezdravého jídla, pitím nebo braním drog, dostáváním se do potíží nebo prostým otupováním mysli a mrháním času jako sociální média, videohry a televize.
4. Čas s rodinou
Pokud jste jako naše rodina, většinu svého času doma obvykle netrávíte pohromadě. Přesto by víkendy měly být zasvěceny právě času s rodinou. Toto se ovšem děje, zdá se, velmi zřídka. Moje žena nakupuje nebo má jiné pochůzky a já pracuji, platím účty nebo dělám věci kolem domu. Moje děti jsou buď ve svém pokoji a hrají si nebo pobíhají venku. Jinými slovy – netrávíme mnoho času pohromadě.
Že jsme rodina závodních lyžařů, tak by se náš čas na horách dal docela dobře chápat jako rodinný čas. Začíná to tím, že se sbalíme a zamíříme do hor. Není pochyb, že jízda může být náročná. Všichni jsme v ten moment v železné krabici na tři nebo více hodin, v průběhu kterých se bavíme, hrajeme hry a posloucháme audioknihy. Když přijedeme, náš rodinný čas pokračuje i přesto, že naše děvčata jsou většinu času se svou tréninkovou skupinou. Často si je však vezmeme k sobě, abychom si zalyžovali i jako rodina a mohu říci, že není nic, co by mi přinášelo větší radost než lyžování s rodinou.
Také, když se vrátíme k našemu srubu poblíž Sugar Bowlu, Sarah a já nepracujeme, ani nikam neodcházíme. Raději vezmeme děvčata na procházku s naší Aussie a Tule. Hrajeme hry, čteme knihy, zkrátka trávíme ten pravý rodinný čas tak, jak si jej spolu představujeme, ovšem jen zřídka se nám doma podaří dosáhnout téhož.
Bez ohledu na to, jaký sport vaše děti provozují, zažije vaše rodina mnoho obdobných benefitů v rámci rodinného času. Ať už pomáháním dětem zlepšovat jejich sportovní dovednosti na dvoře nebo v místním parku nebo cestováním na tréninky a soutěže. A to nezmiňuji přátele, které najdete a komunitu, kterou vytvoříte jako součást jejich sportovního života.
Jak jsem uvedl v nedávném příspěvku, být sportovní rodič může být někdy skutečný průšvih. Ale stejně tak vidět úsměv na tvářích našich děvčat po dni stráveném lyžováním, rozhodnost, kterou projeví v tvrdých podmínkách a pocit vzrušení, který zažívají po úspěšném závodu, rozhodně převažuje všechny obtíže. Přidám-li k tomu všechny příležitosti, které se ženou máme jako rodiče, kteří takto společně uvažují a to, že jsme schopni se svými dětmi sdílet takto zdravou část života, život sportovní rodiny se mi zdá jako trojnásobné vítězství na poli, dětí rodičů a rodiny.“
Začněte se rozvíjet ještě dnes!
Studium MBA vám pomůže zlepšit si své manažerské dovednosti.
Studium BBA vám pomůže naučit se prodávat, vyjednávat, přesvědčovat a ovlivňovat.
Kurz Rekonstrukce identity vám pomůže navrátit sami k sobě, zvládat lépe stres, navazovat zdravé vztahy a naučit se ozdravovat ty nezdravé.
