Diagnóza psychická porucha – puzzle s tisícem kousků

160

První pohled odhalí fyzické neduhy a problémy. Mnohem snáze než duševní poruchy, se kterými mohou výkyvy v chování ve valné většině případů souviset. Diagnóza oboru psychiatrie se musí skládat i z posouzení a vyšetření tělesných aspektů a problémů pacienta.

Není překvapením, že se do klasického zdravotního vyšetření u lékaře zahrnují standardní parametry jako je výška, váha, krevní tlak a puls, tělesný teplota. Dále se lékař musí soustředit na tělesné projevy nemocí na kůži, při pohybu, neurologického i interního charakteru. Je nutné prověřit základní reflexy (reakce nervů poklepem, poslech dýchání a srdečních ozev, prohmatání břicha). Nejdůležitější jsou známky úrazů, sebepoškození a kožní změny jako léze nebo vyrážky.

Diagnóza je složitá skládanka

Po vyšetření vytváří lékař kompletní diagnózu, která bere v potaz výsledky tělesného i psychiatrického vyšetření a snaží se na základě prokázaných symptomů určit syndrom tedy poruchu, kterou pacient trpí. Mnohdy není jednoduché stanovit jednu příčinu a poruchu, protože symptomy se u poruch často překrývají a kombinují. V rámci diagnózy je nutné zvažovat všechny možnosti a všechny výsledky. Uvažovat nad jinými kategoriemi poruch i vysvětlením symptomů. Ke konečnému rozhodnutí a závěrečné diagnóze může dojít až po delší době a několika kolech vyšetření včetně hospitalizace a sledování pacienta po nějakou dobu k dosažená přesnějších výsledků.

 

Na základě diagnózy začíná další fáze a to určení léčebných metod a medikace. Diagnóza může být také pouze odrazovým můstkem k dalším vyšetřeních na základě změn stavu a progrese nemoci nebo naopak léčebných úspěchů. Mnohdy jsou psychiatrické poruchy spjaty s dalším postupem formou vyšetření mozku řadou přístrojových metod jako je CT, magnetická rezonance, EEG, laboratorní testy a další psychologická vyšetření a rozhovory.

Na veškerá počáteční a diagnostická vyšetření pak postupem času navazují vyšetření kontrolní, která mají za cíl zjisti vývoj a průběh léčby a její úspěchy nebo naopak důsledky nemoci na současný stav pacienta.

Velmi nápomocné je ke stanovení diagnózy laboratorní vyšetření, které zkoumá vzorky krve a moči a na jejich základě dokáže dodat podklad pro správnost diagnózy nebo naopak vyloučit uvažovaný směr, kterým se psychiatr ubíral, bez těchto důkazů. Laboratorní vyšetření nemůže samo o sobě sloužit jako podklad psychiatrické diagnózy nicméně existuje několik málo duševních poruch u kterých je na základě biochemického rozboru možné je vyloučit nebo potvrdit.

Laboratorní vyšetření

  1. klasické vyšetření moči – zjišťuje přítomnost bílkovin, červené krvinky, udává PH, detekuje glukózu,..
  2. speciální – ukazuje koncentraci hormonů, psychofarmak, návykových látek, metabolitů neurotransmiterů (především kyseliny, které zajišťují přenos, rozklad a působení jednotlivých hormonů), aktivitu enzymů

 

Speciální vyšetření je většinou prováděno z odběru krve, moči a ve vážnějších případech také mozkomíšního moku, kvůli vyloučení infekce mozku a infekčních chorob jako je například AIDS.

 

K dalším typům vyšetření je možné použít také propojení s oborem neurologie, interny a genetiky, na jejichž základě je možné stanovit rizikové faktory a dědičné předpoklady pro vznik poruch. Laboratorní vyšetření jsou dnes schopné doslova zázračných odhalení a ve spolupráci s pozorováním postupu léčby a reakcí pacienta dosahují vynikajících pokroků. Laboratorní vyšetření je pravou rukou psychiatrie.