Disociace: co to je a jak se může projevit u dětí?

0
45

Disociace je obranný mechanismus psychiky, který nevědomě používáme, pokud se nedokážeme vyrovnat s určitým psychickým obsahem. Může se jednat například o nějakou traumatickou událost. V podstatě to funguje tak, že odštěpíme tento obsah a nemusíme se s ním vyrovnávat. Tedy disociujeme od vědomé části psychiky (jinak také řečeno vytěsníme do nevědomí).

A proč o tomto jevů mluvíme právě u dětí? V dnešní době se stále zvyšuje rozvodovost a následně u nezletilých dětí se řeší rodičovská péče. Bude dítě svěřeno do péče pouze matce či otci, nebo bude nařízen „kompromis“ v podobě střídavé péče.

Právě střídavá péče může mít největší dopad na dětskou psychiku. Pokud se rodiče nerozešli v „dobrém“, obvykle se v jedné domácnosti nesmí mluvit o druhém rodiči a naopak. Pro dítě je tak jeden týden tabu matka a druhý týden otec. Ten rodič, ke kterému má dítě blíže, bude jeho rodinou, domovem, a jejich vzájemný vztah tomu bude odpovídat.

Pokud jde o malé děti, často se také stává, že nechtějí s druhým rodičem odejít, že se bojí být týden v jejich přítomnosti… Zážitky spojené s „odtržením“ od milovaného rodiče tak mohou vytěsnit, tedy disociovat.

 

Jednou z těchto poruch je disociativní porucha identity, tedy mnohočetná osobnost (například osobnost v díle Jekyll a Hyde). Žije-li dítě ve střídavé péči rodičů, žije vlastně ve dvou světech. Dva pokojíčky, dva výchovné přístupy, dvoje pravidla, pokaždé jiné nároky. Dítě si tak od malička buduje dvojí osobnost, přičemž každý z rodičů podporuje tu jednu.

 

Střídavá péče po rozvodu rodičů tedy riziko disociačních poruch bohužel zvyšuje. A to tím více, čím se rodiče více nenávidí. A čím více jsou zahleděni do sebe a svých rozporů, o to méně vnímají jejich dítě a jsou schopni nadhledu. A čím mladší dítě je, tím citlivější je na celou situaci.

 

Řešení vzniklé situace mají ve svých rukou rodiče. Právě oni by se měli snažit spolu co nejlépe vycházet, a to především kvůli dětem. Není tedy správné, aby jeden z rodičů byl při péči o dítě „tabu“. Vždy byste si měli s dítětem promluvit, co se dělo u druhého rodiče, co společně podnikali, jaké má zážitky. A pečlivě naslouchejte. Můžete sami odhalit, pokud není něco v pořádku. A vždy je lepší odhalit případný problém včas.

 

NECHAT ODPOVĚĎ

Prosím, vložte Váš komentář
Prosím, vložte Vaše jméno