Komunikace: Jak komunikovat smysluplně

0
122

Co je to vlastně komunikace? Slovo komunikace pochází z latinského communicare, což znamená něco sdílet s ostatními. Spíše než pouhé předání nějaké informace, je v tomto výrazu obsažen i kontext celé situace a interakce. Komunikujeme celým svým tělem, ale rolí, kterou ve společnosti zastáváme. Proto, aby naše sdělení mohlo být smysluplné, aby našemu sdělení komunikační protějšek porozuměl a důvěřoval, je třeba, aby tyto všechny složky komunikace, tedy verbalizovaný projev, řeč těla i styl řeči podle dané role, byly v jednotě.

Komunikujeme celým tělem

Snad jen menšina z nás je stále přesvědčena, že komunikaci bychom mohli omezit na mluvenou, respektive psanou, verbalizovanou podobu komunikace. Komunikovat můžeme prakticky jakoukoli částí těla i postoji, které zaujímáme. Existují různé obory, které se tomuto typu komunikace věnují. Mimika se zaměřuje na pohyby v obličeji, pohybům rukou se věnuje gestika a pohyby celého těla, motorickou aktivitou, ale i třeba stylem chůze se zabývá kinezika. Lidé také obvykle při komunikaci zaujímají nějaký postoj (posturologie), udržují si od svého komunikačního protějšku nějakou vzdálenost (proxemika) nebo se mohou navzájem dotýkat (haptika). Jistě si také můžeme všimnout, že důležitou roli při komunikaci hraje i výška i tón hlasu nebo pomlky mezi jednotlivými částmi sdělení (paralingvistika). Z toho tedy vyplývá, že totéž po obsahové stránce stejné sdělení může vyznít pokaždé různě v závislosti na neverbální komunikaci.

Komunikuje naše identita

Pokud ale chceme komunikovat smysluplně, tak to stále ještě nestačí. Jak již bylo řečeno v úvodu, jakékoli sdělení je jen těžko oddělitelné od kontextu nebo role, kterou člověk zastává. Některé role si během života volíme, s jinými se naopak již narodíme. Mezi lidmi existuje spousta psaných i nepsaných pravidel, jakým způsobem s určitými lidmi komunikovat. Mezi některými rolemi existuje hierarchie, jiné jsou si rovny, proto je potřeba tomuto vztahovému uspořádání přizpůsobit i komunikaci. Tytéž komunikační prostředky, které volíme v komunikaci s přáteli, by tak mohly působit nepatřičně v komunikaci s nadřízenými (nebo podřízenými) nebo dokonce způsobit potíže a být chápany jako komunikační faul.

Abychom mohli uplatnit výše zmíněné, je třeba umět se podívat sama na sebe jako na účastníka komunikace – nastavit si zrcadlo a zkusit se zamyslet, jaké neverbální signály během komunikace vysíláme, jaká slova volíme a jak se u toho tváříme. Zkusme se v běžných interakcích se sebe sama ptát, jak asi vypadáme v očích komunikačních protějšků, jak v jejich uších zní to, co jim sdělujeme. Třeba právě tohle zamyšlení se stane prvním odrazovým můstkem ke smysluplné komunikaci.

NECHAT ODPOVĚĎ

Prosím, vložte Váš komentář
Prosím, vložte Vaše jméno
This site is protected by reCAPTCHA and the Google Privacy Policy and Terms of Service apply.