Jamais vu & presque vu: Neznámí sourozenci déjà vu

0
8

Naše paměť si s námi občas dovede pohrát – poznáváme věci, které jsme nikdy vidět nemohli, nebo naopak nerozpoznáme místo, které jsme už jistě zahlédli.  A ani na vzpomínky se nelze spolehnout na 100 %…

Déjà vu je vděčným tématem mezi vědci i umělci už řadu let. Neuniklo ani pozornosti naší redakce (článek ZDE). Málokdo však ví, že tento fenomén je jen jedním z rodiny paměťových klamů. Dnes se podíváme „na zoubek“ dalším podobným jevům – tzv. jamais vu a presque vu.

Opak déjà vu

Jamais vu, francouzsky „nikdy neviděno“, bývá považováno za opačný jev fenoménu déjà vu. Jde o situaci, kdy vidíte například místo, které z rozumového hlediska musíte znát, ale připadá vám zcela nové.  Všimnete si například nově vymalovaného pokoje až několik dnů od jeho výmalby. Nebo na rodinné oslavě potkáte vzdáleného příbuzného, s nímž jste se v minulosti bavili, ale nedokážete si vzpomenout na jméno. Projevy jamais vu v mnohém připomínají krátkodobou ztrátu paměti, ta ale bývá zpravidla vyvolána fyziologickou příčinou (např. úrazem hlavy).

I jamais vu se již vědcům podařilo vyvolat uměle – neuropsycholog Chris Moulin nechal při svém experimentu dobrovolníky stále dokola psát slovo „door“ (anglicky dveře). Po minutě ustavičného psaní řada dobrovolníků začala pochybovat o tom, že „door“ je reálné slovo.

Jak se to jen jmenuje…?

Také presque vu (=„téměř viděno“) patří mezi časté pocity. Jde o onu klasickou situaci, kdy se snažíte na něco si vzpomenout, „máte to na jazyku“, ale rozpomenout se v danou chvíli nedokážete. Někdy dokážete popsat vzhled člověka, jehož jméno si neumíte vybavit, první písmeno jeho jména atd., ale hledaná informace vám stále uniká.

Podobně jako jamais vu ani presque vu dosud nebylo uspokojivě vysvětleno. Podle jedné z teorií je způsobeno tím, že podobné informace jsou v mozku uloženy blízko sebe. Když se snažíme vzpomenout si na určité slovo, mozek se nám údajně snaží pomoci tak, že zablokuje vybavení výrazů uložených v jeho blízkosti. Někdy si však přesto nejdříve vybavíme podobný, ale nesprávný výraz – mozek v této situaci pak občas omylem zablokuje správnou odpověď a my na ni proto nemůžeme „dosáhnout“.

NECHAT ODPOVĚĎ

Prosím, vložte Váš komentář
Prosím, vložte Vaše jméno