Komunikace bez předsudků?

0
40

 

Každý člověk je individuální a slyší na něco jiného. Je lepší v komunikaci přistupovat ke všem stejně, anebo volit různé přístupy v závislosti na tom s kým jednáme a jak moc se necháváme v komunikaci ovlivňovat předsudky? 

Zcela logicky se může zdát správné a spravedlivé, abychom v komunikaci přistupovali ke všem stejně. Tohle tvrzení však můžeme velmi snadno negovat. Zkusme se například podívat už jen na způsob, jakým mluvíme s malým dítětem. Horko těžko mu budeme při setkání horlivě třást pravicí a ptát se ho, jak je spokojené s novým vedením v mateřské škole. Dítě nás zpravidla ani nepozdraví a s největší pravděpodobností se bude ptát, jestli jsme mu donesli nějaký dárek. Kdybychom toto chování aplikovali na dospělého člověka, budeme si myslet, že je to nevychovaný blázen. V případě dítěte se nad tímto ani nepozastavujeme, protože to vnímáme jako naprosto přirozený jev.

Tento banální příklad nám ukazuje, že je opravdu důležité přistupovat ke každému jedinci v komunikaci individuálněji. Často se nám, ale stává, že zaměňujeme individuální přístup se stereotypizací. Zkusme si stereotypizaci v komunikaci ukázat na následujícím příkladu.

Vraťme se k dítěti, které nás při setkání nepozdraví a ptá se nás, co jsme mu přinesli. Toto chování u dítěte bereme jako přirozené. Nijak nás neurazí či neznepokojí. Budeme k němu přistupovat a mluvit s ním jako s dítětem – to je individualizace, přizpůsobíme mu svůj slovník a naše vyjadřování. Ve stereotypu se ocitáme v momentě, kdy předpokládáme, že každé dítě které potkáme, po nás bude vyžadovat hračku. Vidíte ten rozdíl?

 

„Když jednáme s lidmi, uvědomme si, že nejednáme s logickými bytostmi. Jednáme s bytostmi plných emocí, bytostí plných předsudků a motivovaných pýchou a ješitností.“ 

–Dale Carnegie

Předsudky a stereotypy v komunikaci jsou velmi nebezpečné a můžou nám pěkně zavařit. Abychom komunikaci opravdu ovládali, musíme se těchto předsudků zbavit. Ať už budeme jednat s kýmkoliv, jakéhokoliv věku, z jakékoliv sociální skupiny a jakékoliv rasy. Ano, je nezbytné mít vždy na paměti, s kým se zrovna bavíme, ale pokusme se k našim protějškům přistupovat spíše jako k individuálním stvořením než jako k jednomu článku nějaké skupiny.

Je zažitá představa, že se svými přáteli obyčejně sdílíme i ty nejintimnější záležitosti. Přesto můžeme mít i přítele, kterému je nepříjemné mluvit o vysoce osobních věcech. Když tohle víme, nebudeme mu detailně popisovat náš včerejší bouřlivý sex s novým partnerem.

Přečtěte si také: Síla rozhovoru

Umění komunikace je velmi spjato s etiketou. Ať už komunikujeme s kýmkoliv, vždy bychom měli zachovávat určitý kodex, ke kterému předsudky ani stereotypy rozhodně nepatří. To se snadno řekne, ale hůř provádí, jelikož neexistuje žádný jednotný postup, jak toho docílit. Předsudek může být naše nesprávné mínění, které jsme získali na základě špatné zkušenosti s jedním jediným člověkem.

Také se může jednat o přesvědčení, které jsme si vůbec nevytvořili sami vlastní zkušeností, ale pouze ho přebrali od svých rodičů, partnerů nebo přátel. Pokud si například myslíme, že komunikace s pracovníky úřadů je VŽDY nesnesitelná, zkusme se zamyslet nad tím, proč si to myslíme. Kde jsme se o tomto faktu přesvědčili? Nejefektivnější věcí, kterou můžeme proti předsudkům a stereotypům udělat, je pokaždé, když se s někým střetneme, k němu přistupovat jako k naprostému originálu, jako by pro nás představoval neprobádané území. Žijme v současném okamžiku a nenechme, aby nám naše zážitky z minulosti negativně ovlivňovaly přítomnost.

Přišli jste sami někdy na to, že jste s někým jednali na základě vašich předsudků? Myslíte si, že je lehké je prokouknout a zbavit se jich?

NECHAT ODPOVĚĎ

Prosím, vložte Váš komentář
Prosím, vložte Vaše jméno