Motivační teorie jsou základem praktických úspěchů a pokroků v efektivním vedení kolektivu. Jedna ze základních motivačních teorií byla vytvořena Douglasem McGregorem a je nazvána teorie X a Y.
Staví na několika předpokladech pro motivování a vedení lidí. Teoretické předpoklady jsou X – negativní přístup a Y – pozitivní. Velmi se tedy od sebe liší a zahrnují celou škálu možností, jak s lidmi zacházet a na jakém principu přistupovat k jejich pracovním výkonům. Doslova by se dala vyložit jako metoda cukru a biče.
Teorie X předpokládá, že:
- Člověk má vrozenou nechuť k práci, vyhýbá se jí a pracuje pouze pro zajištění obživy.
- Nechuť k práci nezlomí ani příslib mzdy. Plat člověk sice přijímá, ale stále vyžaduje přidání. Peníze samy člověka nepřimějí, aby se snažil.
- Je zapotřebí hrozba trestu.
- S pracovištěm ani s podnikem ho nespojují žádné pozitivní vztahy.
- Člověk chce být veden, nechce přebírat odpovědnost, má málo ctižádosti, nechce podstupovat riziko, nemá ambice.
Teorie Y předpokládá, že:
- Člověk má k práci přirozený sklon a práce ho těší.
- Práce je prostředkem uplatnění znalostí, schopností a dovedností. Pracovní činnost je místem seberealizace.
- Má dobrý vztah ke svému zaměstnání i k firmě, která mu ho poskytuje. Ztotožňuje se s posláním a cíli podniku. Je loajální a angažuje se ve prospěch plnění těchto cílů.
- Je ochoten se podřídit sebekázni a sebekontrole.
- Člověk vyhledává odpovědnost, má přirozenou ctižádost a ambice.
Na těchto dvou rozdílných přístupech založil McGregor styly vedení, které jsou přizpůsobeny motivačním potřebám zaměstnanců.
- styl vedení vycházející z předpokladů teorie X – autoritativní styl, založený na hrozbě trestu, neumožňující žádnou rozhodovací autonomii vedených pracovníků.
- vedení ve smyslu teorie Y – liberální styl, hlavním motivátorem je tvůrčí práce, široká rozhodovací autonomie pracovníků
V současnosti se z nich vyvinuly tři nejrozšířenější styly vedení lidí a pracovního kolektivu. Ve kterém z nich poznáváte sebe a své zaměstnance?
Nutno přiznat, že každý z nich má něco do sebe a v krizových situacích je občas vhodné styl změnit a sáhnout například k autoritativnímu vedení. Střídat styl pokud to situace vyžaduje, není problém. Slabinou by mohlo být, pokud se z krizového řešení stane rutina a vedoucí v něm najde zalíbení a k původnímu nastavenému stylu například liberálnímu se již nevrátí. V tom případě může mezi svými zaměstnanci způsobit nespokojenost a demotivovat je.
Styly vedení
1. Autokratický styl vedení
- vedoucí rozhoduje sám a svá rozhodnutí sděluje formou příkazů.
- disciplína, podřízení mají minimální a zcela přesně vymezenou autonomii pro vlastní rozhodování.
- očekávání odměn i hrozba trestů
2. Participativní styl vedení
- vedoucí formuluje úkoly a postupy jejich řešení za účasti svých spolupracovníků.
- Relativně šířeji vymezená autonomie pracovníků
- Motivace – odměny a aktivní spoluúčast na přípravě rozhodnutí.
3. Liberální styl vedení
- relativně vysoká autonomie spolupracovníků
- rozšiřování liberálního stylu vedení
Chcete se dále vzdělávat? Začněte se rozvíjet prostřednictvím našich online kurzů!
Online kurzy osobnostního i profesního zaměření s ESSENTEE ACADEMY.
Aktuálně nabízíme první kurz zdarma!
Zapracuj na svém sebevědomí s kurzem „Jak budovat silné já, které zvládne každodenní obtíže.“
