Myslím, tedy jsem!

0
107

Myšlení je to, co nás odděluje od říše zvířat. Ne nadarmo si říkáme homo sapiens – člověk rozumný. Myslíme, tedy můžeme posouvat hranice našich možností, používat nástroje a vynalézat stále nové a lepší metody dosahování našich cílů a naplňování našich potřeb. Myšlení je základní poznávací funkce.

Myšlení je způsob, jak nakládáme s informacemi, představami a pojmy. Skrze proces myšlení se dopracujeme k souvislostem a dokážeme vyřešit problémy nebo odhadnout výsledek našeho počínání. Díky myšlení dokážeme nejen zpracovat data, která již máme, ale také vytvářet nové věci a rozhodovat se, posuzovat pro a proti, všímat si vztahů a souvislostí mezi jevy.

Jak myslíš?!

Není myšlení jako myšlení. Proces má několik cest, kterými se vydává v závislosti na potřebách našeho prostředí.

  1. Konkrétní/názorné/abstraktní – konkrétní myšlení je spojené s reálnými objekty a je v podstatě přípravou na samotný čin, dalo by se ovšem říci, že přemýšlení před skutečným jednáním je zbytečně časově náročné a odsunuje aktivitu samotnou; názorné myšlení nám dává šanci představit si předem způsob a postup, jakým bychom mohli věc vyřešit, takový mentální manuál, který je ovšem již mnohem rychlejší; abstraktní myšlení není založené na představě žádného známého předmětu, zabývá se řešením abstraktních problémů například matematických příkladů, nových konstrukcí, umění…
  2. Analytické/syntetické – analytické myšlení je postup řešení situace od konce k počátkům, od celku k jednotlivostem, dělíme stále na menší a menší části a rozebíráme jejich jednotlivé pozice v rámci celku a doslova analyzujeme roli každé části a jejich vliv na celek; syntetické myšlení postupuje právě naopak, snaží se sloučit informace, data a jevy dohromady a dospět k jednomu celkovému shrnutí, teorie nebo pravidla
  3. Konvergentní/divergentní – konvergentní myšlení hledá jedno jediné správně řešení problému naopak divergentní myšlení se snaží najít všechny způsoby řešení

Myšlení vrcholí vytvořením nějakého závěru. Nalezením řešení s ohledem na fakta, která jsme do procesu myšlení vložili. Díky tomu můžeme pomocí tzv. usuzování dospět k výsledku a obdržet řešení daného úkolu. Stejně jako procesy myšlení i způsob usuzování má cesty od celku k jednotlivostem (indukce) a z mnoha nitek vytvoří jeden závěr (dedukce). Dedukce pracuje na základě obecných pravd a pravidel, které použije k podpoření tvorby konkrétního jednoho řešení/závěru. Indukce používá detaily a jednotlivostik vytvoření obecného závěru. Oba procesy jsou zcela opačné a naprosto nezbytné pro lidské myšlení.

Myšlení nám umožnilo dostat se na vrcholek evolučního žebříčku. Dalo by se říci, že díky němu ovládáme svět kolem nás. Naučili jsme se chápat a využívat zákony fyziky, chemie, matematiky. Rozumět zákonům přírody a potřebám dalších živých forem kolem nás, pochopili jsme, jak pracuje lidské tělo a jak můžeme porazit nemoci a překážky, jež nás zpomalují nebo ohrožují. Bohužel myšlení nás stále ještě nenaučilo pokoře a respektu k životu samotnému. Na to bohužel tento proces zatím ještě nestačí.

NECHAT ODPOVĚĎ

Prosím, vložte Váš komentář
Prosím, vložte Vaše jméno
This site is protected by reCAPTCHA and the Google Privacy Policy and Terms of Service apply.