V roce 1960 si Marshall Rosenberg uvědomil potřebu konverzace, v níž se kterákoliv strana zahrnutá v konfliktu může vyjádřit bez násilí nebo nutnosti křičet. Nenásilná komunikace („Non violent communication“, zkr. NVC) zahrnuje pozorování bez hodnocení, poznání pocitů, poznání potřeb, které jsou za pocity ukryté, a nenásilné vyjádření svých potřeb.
Toto zahrnuje tři hlavní aspekty komunikace:
1. Sebereflexi nebo obezřetnost sebe sama
2. Empatii porozumění a sdílení emocí druhých a jejich pochopení.
3. Upřímné sebevyjádření – schopnost povědět to, co si skutečně myslíme a cítíme nenásilným způsobem. Toto funguje za předpokladu, že všechny bytosti mohou soucítit a skutečně chtít komunikovat. Není to pouze naučený prostředek komunikace s ostatními soucitným způsobem, ale v mnoha případech je to také považováno za spirituální disciplínu.
Nevyhýbáme se konfliktům, ale ani se nechceme chytit do neplodného obviňování a výčitek. K tomu pomáhá rozložit každou (konfliktní) situaci do čtyř fází:
- pozorování
- pocity
- potřeby
- prosba
Těchto fází není nutné se držet. Jsou to pouze pomůcky, které umožňují, abychom se lépe orientovali v nepřehledných a emočně nabitých situacích.
Pozorování
Pozorování by mělo být čistě faktické, jako by situaci nahrála kamera, nebo jako když se detektiv snaží co nejvíc přiblížit pravdivému obrazu situace.
Příklad: Když si s někým domluvím schůzku a on nepřijde, pozorování je: „Čekal/a jsem na tebe, ale ty jsi nepřišel.“ Když naopak řekneme: „Jsi nemožný! Čekal/a jsem na tebe, ale vykašlal ses na mě.“ jde o hodnocení a obvinění. Lidé se hodnocení, zvláště kritickému, většinou brání, protože hodnocení jsou subjektivní, neshodneme se na nich, tu samou situaci mohou různí lidé hodnotit různě. Na obvinění reagují lidé většinou buď výmluvami, nebo začnou útočit na toho, kdo je obviňuje.
Pocity
Pocity sdělujeme bez hodnocení, tak abychom pocity uznali a přijali a nenutili sebe či druhé pocity měnit, potlačovat nebo se za ně cítit provinile. Neobviňujeme druhého za naše pocity.
Příklad: Člověku, který nepřišel na schůzku, mohu říci: „Když jsi nepřišel, cítil/a jsem se zklamaný/á“. Když bez hodnocení popíšeme situaci a pocit, který následoval, umožňujeme druhému, aby se do nás vcítil. Naopak když řekneme „Když jsi nepřišel, strašně jsi mne naštval.“, tak obviňujeme druhého za to, že způsobil naše pocity. Příčinou našich pocitů jsou však naše potřeby.
Potřeby
Naplněné potřeby přinášejí příjemné pocity, nenaplněné potřeby naopak pocity nepříjemné. Když se naladíme na svůj pocit, můžeme snáze rozpoznat potřebu, která je za ním.
Příklad: Člověku, který nepřišel na schůzku, mohu říci: „Když jsi nepřišel, cítil/a jsem se zklamaný/a (pocit), protože je pro mne důležité, když mne lidé respektují (potřeba)“. Naopak když řeknu: „Nepřišel jsi, nic pro tebe neznamenám, nemáš ke mně žádný respekt.“, tak vyčítáme druhému, že nenaplňuje mé potřeby. Potřeby nejsou závislé na konkrétním jednání druhého člověka, ale na našem aktuálním stavu. Například někdy nám může být příjemné, že někdo nepřijde na schůzku. Například, když se nenadále objeví nějaký naléhavý úkol, který potřebujeme vyřešit, a díky tomu, že dotyčný nepřišel, na to máme víc času.
Prosba
Prosba by neměla znít jako příkaz. Měla by být formulována jasně a sdělovat, co bychom chtěli, aby druhý dělal a nikoliv, co by dělat neměl (protože negativně formulované žádosti jsou méně jasné). Aby se nejednalo o příkaz, mělo by být jasné, že druhý má možnost navrhnout jinou možnost nebo žádost odmítnout, aniž by se kvůli tomu cítil provinile. Vaše žádost by měla zohlednit Vaše potřeby, ale zároveň umožnit druhému, aby naplnil potřeby své. Druhý pak nebude žádost plnit ze strachu nebo kvůli pocitu viny (která je také založena na strachu). Když něco děláme ze strachu, roste v nás postupně vzdor a hněv.
Příklad: Člověka, který nepřišel na schůzku, mohu poprosit: „Navrhuji, abys mi příště, když nebudeš moci přijít, aspoň hodinu předem zavolal.“ Naopak, když řeknu: „Tohle mi už, prosím tě, příště nedělej.“ jde o příkaz (i když obsahuje slovo prosím), který je velmi nejasný a vzbuzuje pocity viny.
Empatie
Podobně jako můžeme rozpoznat a vyjádřit své pocity a potřeby, můžeme se empaticky vcítit do druhého a pokusit se odhadnout co pozoruje, cítí a potřebuje. Možná se dotyčný, který nepřišel včas, cítí nejistě a trapně a potřeboval by porozumění a přijetí? Možná se cítí unaveně a uštvaně a potřeboval by si na chvíli odpočinout? Můžeme to zkusit odhadnout nebo se na to můžeme dotyčného s velkým respektem zeptat.
Příklad: „Je pro mne důležité, aby nám spolu bylo dobře. Chtěl bys mi říci, jak se teď cítíš a co bys potřeboval?“. Empatie ale nejsou rady („Měl by sis příště nastavit budík na mobilu“), srovnávání („Onehdy jsem na někoho čekal ještě déle.“) nebo zlehčování („To nic není, nic se neděje.“) apod.
Jak můžeme použít NVC v každodenním životě?
Nenásilná komunikace je založena na domněnce, že všichni lidé jsou schopni soucítění a uchylují se k násilí, jen pokud neznají jiné prostředky, jak si vyplnit své potřeby. V procesu nenásilné komunikace člověk identifikuje své potřeby, potřeby druhých a pocity, které jsou s těmito potřebami spojené. Pokud se podaří tyto potřeby vyjádřit, může mezi těmito jedinci zavládnout harmonie.
NVC má praktické užití v mnoha ohledech. Rodičovství, rozvoj dětí a učení mohou dospět ke schopnosti porozumět dětem na úrovni, která je pro ně přirozená. Ve věcech mezinárodní diplomacie, může být tato metoda užita k uvolnění vyostřené situace v rámci celého světa – v Rwandě, v Irsku, na Středním východě a mnoha dalších místech.
Na pracovišti může napomoct managementu komunikovat se zaměstnanci mnohem efektivněji. Dále pomáhá řešit problémy mezi pracovníky v jejich pracovních sporech. V obchodech může být tato metoda užita při jednání s nespokojenými zákazníky, k řešení případných problémů dříve než dospějí v nepříjemnou situaci. Takováto zkušenost může rychle zvrátit stížnosti na vaše podnikání v komplimenty. Dokonce i doma může taková praxe zvládnout jakékoliv množství každodenních problémů předtím, než přerostou ve skutečný problém. Domácí práce a domácí úkoly jsou pak vykonány s pozitivním přístupem. Z večeře a koupele se mohou stát místo těžkého boje příjemné chvilky a vy a váš partner se naučíte souhlasit a nesouhlasit namísto hádek nad zbytečnostmi.
Ti, jež praktikují NVC mají tendenci žít šťastnější život bez stresu díky jejich schopnosti oddělit a eliminovat stresové situace a změnit je v pozitivní zkušenosti.
Začněte se rozvíjet ještě dnes!
Studium MBA vám pomůže zlepšit si své manažerské dovednosti.
Studium BBA vám pomůže naučit se prodávat, vyjednávat, přesvědčovat a ovlivňovat.
Kurz Rekonstrukce identity vám pomůže navrátit sami k sobě, zvládat lépe stres, navazovat zdravé vztahy a naučit se ozdravovat ty nezdravé.
