Proč jednáme altruisticky?

34

Mnohdy je naše současná společnost vystavována kritice a hodnocena jako individualistická či egoistická. Odmalička jsme tak vedeni k tomu, abychom se sami o sebe dokázali postarat, protože jen stěží se najde někdo, kdo nám pomůže bez toho, aniž by za to vyžadoval nějakou protislužbu. Avšak čas od času se vyskytne člověk, či skupina osob, které jsou ochotné druhým lidem svůj čas, majetek, či nějakou službu poskytnout bezděčně. Tento přístup se označuje jako altruismus a na rozdíl od egoismu se jedná o chování, které sleduje prospěch druhých lidí bez ohledu na to, zda toto chování je, či není na úkor altruisty. Proč se i přesto lidé altruisticky chovají, a jaký je jeho význam je tématem dnešního článku.

Pojem altruismus zavedl jako významnou součást své pozitivní filozofie sociolog Auguste Comte. Comte formuloval vůči společnosti etický požadavek, který v originále zní „vivre pour altrui“ a lze ho přeložit jako „žít pro jiné“. Dále se pak zaměřil na rozlišení takzvaného instinktivního altruismu, který je společný lidem i dalším živočichům a vychází z evoluce, a druhý typ altruismu rozvíjený v rámci civilizace a postupně proměňovaný ve spontánně projevovanou lidskou vlastnost spojující všechny lidi.

Tato koncepce byla postupem času přezkoumávána, a tak, jak se jí věnovalo více autorů, vznikaly i další a další možnosti klasifikace. V každém případě alespoň částečně ji zachovává biolog Edward Wilson. Ten tvrdí, že altruismus je společný i jiným živočichům, třeba hmyzu. Na druhou stranu, jedině tento altruismus je ve své podstatě altruismem pravým, neboť je svou povahou iracionální a jednostranně zaměřený na jiné jedince, přičemž vykonavatel nevyjadřuje touhu po stejné zpětné reakci a nečiní tedy nic, co by naznačovalo, že předpokládá reciproční (vzájemné) chování.

V lidské společnosti se ovšem setkáme spíše s oním recipročním chováním. Ačkoli lidé takto jednající sice svoje jednání orientují na prospěch druhým osobám, vnitřně předpokládají nějakou odměnu, satisfakci, ačkoliv o ní navenek nemluví. Tento způsob jednání je koneckonců zakořeněn i v náboženství, kdy vykonavatel očekává za své jednání ve prospěch druhých nějakou božskou odměnu, vstupenku do ráje, odkazujíc se na spravedlnost božích mlýnů.

Z předchozích odstavců se nabízí myšlenka, jestli vůbec můžeme potkat člověka, který jedná čistě altruisticky.  Pravděpodobně ne, avšak altruistické a egoistické motivy mohou u většiny lidí existovat společně. Běžný člověk má obvykle ve svém životě více cílů, což znamená i více motivů ke svému jednání. A tak se třeba můžeme setkat s člověkem, který na své vlastní náklady a ve volném čase sází stromy v lesní školce, kdežto v rámci pracovní kariéry jedná čistě jen ve svém zájmu. I přesto, ve chvílích, kdy se oblasti s rozdílnými motivy začnou překrývat, může dojít k vnitřnímu konfliktu jednotlivých postojů

Rozhlédneme-li se kolem sebe, stává se altruismus znovu populárním. Zakládají se spolky a sdružení osob, které mají zájem prospět druhým lidem pro blaho celé společnosti. A možná je to takto správně i z biologického hlediska. Vždyť i Charles Darwin ve svém nejslavnějším díle O původu druhů uvádí, že altruismus je jednou ze strategií, které živočišné druhy využívají, aby jejich druh, když už ne přímo konkrétní jedinec, mohl přežít. A přiznejme si, že i přes svoji mnohdy tak vyzdvihovanou nadřazenost oproti živočichům, jsme stále jen ovládání přírodními zákony a instinkty, tak jako mnoho dalších tvorů.

Zdroj:

Nešpor, Z. R. (2017). Sociologická encyklopedie. Praha: Sociologický ústav AV ČR, v.v.i.