Ani znalost teorií motivace mnohdy člověku nepomůže přijít na způsob, jak sebe sama přimět vynaložit dostatek energie vytrvat v nějaké ať už z naší strany, nebo ze strany okolí, žádoucí činnosti. Každý člověk se jistě někdy přistihl v situaci, kdy se mu plány vrší jeden na druhý, a i přesto, že si začíná uvědomovat náležitost dané situace, cítí se, jako kdyby nadneseně řečeno jediné pohnutí prstem znamenalo tu stejnou námahu jako pohnout celou Zemí. V dnešní době se v takových situacích jistě nabídne nespočet rad, jak se s tímhle problémem vypořádat. Na druhou stranu, každý člověk je jedinečný, a to, co pomáhá jednomu, nemusí vyhovovat druhému člověku. I přesto jsme se na následujících řádcích rozhodli představit sedm tipů, či faktorů, které bychom při snaze motivovat se zhodnotili.
Řekněte si, kým jste teď a kam směřujete
Samotný základ následného směřování k určité činnosti spatřujeme v tom, že si dokážeme říct, kde a kým jsme teď, jak vnímáme vlastní identitu. Abychom si snáze představili, co je pod tím myšleno, doporučujeme se schválně někdy lidí ve svém okolí zkusit zeptat, jak by svoji identitu popsali oni. Pravděpodobně se vám nedostane jedné konkrétní odpovědi. Možná uslyšíte, že daný člověk je například zároveň podnikatelem, manželem, zahradníkem a tak dále. Identita mnohdy nejde charakterizovat ani zaměňovat s jedinou rolí nebo jiným přívlastkem. Podle definice se jedná o to, čím člověk prožívá, že je a vzhledem k osobnostním hodnotám a normám je relativně stabilní. Každý z nás ji můžeme mít buď ve vztahu ke konkrétní skupině či sám za sebe. Co se týče té druhé – individuální identity, v životě prochází různými etapami. Dříve se předpokládalo, že identitu si vytvořím e v adolescenci, a ta nám už zůstane. Novější teorie ovšem tvrdí, že její vývoj probíhá v cyklech, ve kterých se střídají fáze explorace a dočasného uzavření. Z pohledu směřování našeho chování je pak důležité uvědomit si, kým v dané fázi vlastně jsme, abychom mohli směřovat své chování relevantně ke svým hodnotám a přesvědčením.
Stanovte si cíl
Pokud víme, kdo jsme, můžeme si zkusit říct si, jaký je v této souvislosti náš cíl. Takový cíl by ale neměl být příliš obecný. Jistě, například pokud jsem podnikatelem, je mým cílem maximalizovat zisk, ale dokážeme si v tomhle případě říct, co přesně mám k maximalizaci zisku udělat nebo co to vůbec je ten maximální zisk? To pravděpodobně ne. Mnohem jasnější bude nastavit si cíl jako je například tento: Během každého týdne chci na základě žádostí o doporučení zprostředkovanými stávajícími klienty sehnat 5 nových klientů. U takového cíle vím, co a za jak dlouho mám splnit. Dále také vím, že abych toho dosáhl, musím stávající klienty požádat, aby mě, budou-li mít příležitost, doporučili někomu ze svého okolí. Z motivačních teorií se této problematice věnuje teorie nastavování cílů, v originále goal-setting theory u jejíhož zrodu stál americký psycholog Edwin Locke. V praxi jste se možná setkali se z ní vycházející technikou nastavování cílů S.M.A.R.T., podle které má správný cíl pět klíčových charakteristik – takový cíl je: specifický (specific), měřitelný(measurable), schválený/přijatý za své (agreed), realistický (realistic) a trasovaný/ohraničený časem (time bound).
Zkuste si stanovit, podle čeho budete svoji činnost vyhodnocovat
S výše zmíněným tedy souvisí i to, že budu vědět, podle čeho se mi daří cíl naplňovat – tedy o nějakou formu zpětné vazby. Zůstaneme-li v prostředí práce, většina zaměstnavatelů svým pracovníkům nějakým způsobem zprostředkovává možnost zpětné vazby (pravidelné rozhovory s nadřízenými, zprávy s hodnocením výkonu za dané časové období, hodnocení práce na firemních poradách apod.). Například takoví podnikatelé to ale mají z tohoto úhlu pohledu složitější, protože to jsou oni sami, kdo si musí umět vyhodnotit, jak a podle čeho si budou zpětnou vazbu poskytovat. Je tedy vhodné, aby si nastavili jasná kritéria, a podle jejich plnění si budou určovat, jak si vedou. Jinou možností je také zeptat se přímo svých klientů, případně známých s podobnou náplní práce.
Angažujte se s mírou
Možná si říkáte, že ve své pracovní činnosti nepociťujete nic jako ztracenou motivaci. Máte dojem, že vás práce naplňuje, cítíte se jí až pohlceni a připadáte si, že jste díky ní plnohodnotným členem celé organizace, či širšího kontextu v rámci kterého se vaše práce odehrává. V odborné literatuře se i těmito charakteristikami popisuje postoj zvaný work engagement a jak pro teorii, tak praxi má význam díky své pozitivní vazbě na výkon. Můžete se dokonce setkat i s tvrzením, že se jedná o protiklad k syndromu vyhoření, který se naopak vyznačuje vyčerpáním, pocitem neefektivity a depersonalizací. Ačkoli se tato polarizace v současnosti považuje spíše za překonanou, možné negativní důsledky přílišného engagementu jsou stále diskutovány. Pokud se lidově řečeno člověk do práce sice hrne, ale jeho snažení přestává být spojeno s konkrétními úkoly a zkrátka pracuje proto, že k tomu cítí nutkání a neodbytnou potřebu, mluvíme už o takzvaném workaholismu.
Pečujte o svůj work-life balance
S výše zmíněnou schopností umět si vytyčit určité hranice souvisí i schopnost udržovat takzvaný work-life balance. V profesním životě mnohdy hrozí, že starosti, které si z práce odnášíme, mohou nepříznivě ovlivnit situace v osobním životě. Podobně tomu může být ovšem i v situacích, kdy si problém přinášíme z osobního života do pracovního prostředí. Oboje situace mohou nepříznivě ovlivnit jak pocit obecné pohody z práce i osobního života, tak také vést ke stresu. Je obecně známo, že stres způsobuje rigiditu myšlení, zabraňuje motivaci a brání iniciaci jednání. Ačkoli není snadné určit konkrétní metodu, pomocí které zajistit, aby si člověk nepřenášel starosti z jedné oblasti do druhé, obecně se doporučuje zvažovat poznatky z oblasti duševní hygieny. Existují také různé relaxační techniky, které člověku mohou pomoci „ukotvit“ se v přítomném okamžiku a nezaobírat se vtíravými „co kdyby“ myšlenkami. V současnosti je například stále oblíbenější i takzvané mindfulness.
Sdílejte s ostatními
Mnoho teorií motivace (např. hierarchie potřeb A. Maslowa, ERG teorie C. Alderfera, či sebedeterminační teorie R. Ryana a E. Deciho) se dále zabývá vztahy s ostatními lidmi a hovoří o potřebě sounáležitosti či potřebě mít s druhými lidmi smysluplné vztahy. Vysvětlení vyššího výkonu za přítomnosti druhých lidí nabízí i fenomén sociální facilitace. Přítomnost druhých lidí nám jednak umožňuje s nimi sdílet své pocity, jednak danou problematiku probírat do hloubky, dále se ale také uvádí, že přítomnost druhých lidí při plnění úkolů zvyšuje aktivační úroveň. Na druhou stranu díváme-li se na problematiku z pohledu sociální facilitace, roli hraje také to, zda jsme s konkrétní problematikou už seznámeni, či je pro nás úplně nová a jeví se nám složitá. V takovém případě může mít přítomnost druhých osob spíše nepříznivý a demotivující účinek.
Odměňujte se
A na závěr si uvědomme, že za každým vynaloženým úsilím nebo snahou se skrývá nějaká vidina požadovaného cíle. I když stojíme před problémem nebo úkolem, který je dlouhodobějšího a komplexního charakteru, a nevidíme žádoucí výsledek nebo produkt ihned, je skvělé své snažení nejen průběžně vyhodnocovat, ale také se za ně odměňovat. Potřeba ocenění je koneckonců jednou ze základních potřeb zmiňovaných už v teorii Abrahama Maslowa (hierarchie/pyramida potřeb). Byť je tato teorie kritizována pro svou zjednodušující povahu (což je dílem způsobeno i pozdějšími nepřesnými výklady), a někteří pozdější autoři (například John Rowan) doporučují u zmíněné potřeby ocenění rozlišovat, jestli se jedná o ocenění od sebe sama nebo druhých lidí, je zřejmé, že to nic nemění na potřebě mít možnost zažít si, jaké to je být v určité činnosti úspěšný. Cítíte-li, že to, co vykonáváte, je z vašeho úhlu pohledu možné považovat za úspěch, nemějte ostych si to otevřeně přiznat a náležitě se za to odměnit.
Začněte se rozvíjet ještě dnes!
Studium MBA vám pomůže zlepšit si své manažerské dovednosti.
Studium BBA vám pomůže naučit se prodávat, vyjednávat, přesvědčovat a ovlivňovat.
Kurz Rekonstrukce identity vám pomůže navrátit sami k sobě, zvládat lépe stres, navazovat zdravé vztahy a naučit se ozdravovat ty nezdravé.
