Pojem zavedl do lékařské praxe Herbert J. Freudenberger v roce 1974, který si všiml, že chronická emoční zátěž u sociálních profesí, které pečují o jiné lidi, vede v řadě případů ke stavu naprostého vyčerpání a vyhoření. Postihuje tento syndrom častěji muže na vyšších postech? Nebo se mají obávat spíše ženy?
Mezi nejohroženější profese patří lékaři, zdravotnický personál, psychoterapeuti a kliničtí psychologové, učitelé, sociální pracovníci, duchovní, policisté apod. Jsou to tedy ti pracovníci, kteří denně pracují s lidmi a snaží se jim pomáhat. Tento syndrom ovšem může postihnout také ženy, které zůstaly doma na mateřské, následně rodičovské dovolené.
Fáze syndromu vyhoření
Syndrom vyhoření je stav fyzického i psychického vyčerpání v důsledku chronické zátěže, mezi které řadíme např. problémy v zaměstnání, neuspokojivý partnerský vztah, havárie, úmrtí, fenomén prvních let v zaměstnání apod.
První fází tohoto syndromu je nadšení. Lidé, kteří jsou nejvíce ohroženi tímto syndromem, přicházejí do nové práce s velkou dávkou nadšení. Chtějí pomáhat druhým, spolupracovat s kolegy, utužovat tým, vycházet vstříc klientům. Nicméně toto všechno není vůbec jednoduché a nezáleží to na člověku samotné.
Pokud některá z oblastí není naplňována, přechází toto nadšení do stavu stagnace. Pracovníkovi dochází dech a zjišťuje, že i když si slíbil klid a úlevu, je neustále vyrušován. Pokud fáze stagnace probíhá dlouhou dobu, přechází do třetí fáze, a tou je frustrace. Při frustraci člověk dostává kopřivku i při pouhé zmínce o práci. Je v permanentní zlosti.
Po dlouhotrvající frustraci přichází apatie. Takový pracovník již potlačuje své vlastní emoce a rozumově se přemlouvá k výdrži. Doufá, že časem se celá situace zlepší. Práci bere už čistě jako zdroj příjmů a k poslední fázi syndromu vyhoření mu zbývá už jen malý krůček.
Co patří mezi spouštěče syndromu?
Tento syndrom nelze přesně vymezit. Je totiž velice obtížné určit, zda je osoba vyhořelá, či dlouhodobě unavená, anebo trpí depresemi. Na internetu existuje řada dotazníků, kde je možné zjistit, jak blízko je člověk syndromu vyhoření. Ale ani ten nejlepší dotazník nevyhodnotí naprosto správně danou situaci. Proto je velice nutné poslouchat a vnímat svoje tělo, a v případě pochybností vyhledat psychologickou pomoc.
Všeobecným spouštěčem syndromu je dlouhodobý stres a frustrace. V soukromé sféře mohou být základními spouštěči neochota či stydlivost požádat o pomoc, workoholismus, vysoké nároky na svoji osobu.
V zaměstnání mohou být spouštěči nevhodné pracovní podmínky, případně vztahové problémy na pracovišti. Práce by měla každého těšit a být zdrojem jeho seberealizace.
Jedním ze spouštěčů může být také výběr životního partnera. Jestliže bude příliš soutěživí, nebo bude neustále kritizovat vaši práci, psychické pohodě to příliš neprospěje.
Kdo tedy více trpí syndromem vyhoření? Muži nebo ženy?
Z kulturního hlediska i vzhledem k vývoji společnosti jsou na ženy kladeny vysoké nároky. Ať už v oblasti rodiny (aby byla dobrou matkou a manželkou), tak i v práci. V dnešní době ženy chtějí dokázat, že jsou rovnocennými partnery mužů, a proto si často naberou příliš velké sousto.
Lze předpokládat, že nejčastěji tímto syndromem budou trpět ženy, které se snaží skloubit pracovní kariéru s rolí matky.
Začněte se rozvíjet ještě dnes!
Studium MBA vám pomůže zlepšit si své manažerské dovednosti.
Studium BBA vám pomůže naučit se prodávat, vyjednávat, přesvědčovat a ovlivňovat.
Kurz Rekonstrukce identity vám pomůže navrátit sami k sobě, zvládat lépe stres, navazovat zdravé vztahy a naučit se ozdravovat ty nezdravé.
