Trans ve světle moderní vědy

0
96

Trans je důležitou součástí psychologie a především terapie pomocí hypnózy.

Trans je přirozený stav vědomí, kdy jsou pouze zpomaleny a tedy také utlumeny naše vědomé reakce a smysly. Během transu tedy naše podvědomí dostává příležitost projevit se a poukázat na problémy nebo bloky, které si v sobě neseme, a které pak negativně ovlivňují náš život, například problémy s komunikaci, soustředění, spánek nebo schopností závazku ve vztazích.

Trans pod mikroskopem vědy

Slavný francouzský neurolog Jean Martin Charcot zkoumal hypnózu na konci 19. století v prostředí duševně nemocných pacientů. Zaměřil se především na vzorek žen s hysterií. Domníval se, že trans je svým způsobem hysterii podobný. Na základě svých pozorování pak trans z lékařského (neurologického) hlediska rozdělil podle jeho dosažitelných úrovní do tří skupin: katalepsie, letargie a somnabulismu. Jeho závěrem je však nezpochybněná role transu při léčbě traumat.

Trans se používá i dnes v hypnoterapii při léčbě traumat, psychologických problémů v práci, rodině i ve vztazích a především osobnostních překážek, fóbií a obav bez logického základu.

Navození transu řízeně s pomocí hypnoterapeuta je založeno na zklidnění a uvolnění těla, zpomalení tepu, dechu a následně i naší mysli. Úspěšnost navození transu závisí na mnoha faktorech. Tím nejdůležitějším je schopnost pacienta být zhypnotizován.

Schopnost ponořit se – Hypnabilita 

Ne každý pacient je vhodným subjektem pro hypnózu nebo jinou terapii založenou na navození transu a práci s podvědomím. Této schopnosti se říká hypnabilita. Jen pouhých 15% populace je schopno dosáhnout hluboké hypnózy, ve které je možné cíleně pracovat s jejich podvědomím. Z výzkumu vyplývá že průměrně hypnabilních je 80% populacea 5% populace není možné za žádných okolností ani při jejich upřímné snaze uvést do transu.

Hypnabilita nemá žádný fyzický základ, jedná se o mentální schopnost.

V dospělosti je hypnabilita u pacienta stabilní osobnostní rys nezávislý na jeho ostatních osobnostních složkách.

Hypnabilita naprosto nesouvisí s extrovertní nebo introvertním charakterem pacienta, jeho submisivní nebo dominantní osobností atd. Není ovlivněna zřetelnými projevy osobnosti nebo chování.

Pomocí hypnotického transu a sugesce lze ovlivnit pacientovo prožívání emocionálních situací, chování i některé fyziologické funkce.

(U dětí například koktání nebo noční pomočování.)

Amnézie

Většina pacientů si po prožitém hypnotickém transu jasně pamatuje co se s nimi dělo, co viděli a slyšeli. Jen malé procento lidí se dostane do tak hlubokého transu, aby nastala amnézie – stav, kdy zážitek z hypnózy zapomněli. Řízeně se amnézie daří navodit jen velmi zřídka a je silně neetické toho dosahovat. Z lékařského hlediska je nutné i po nechtěné amnézii pacienta mu pomocí transu vzpomínky před skončením sezení opět navodit a neponechat jej v nepříjemné nevědomosti.

NECHAT ODPOVĚĎ

Prosím, vložte Váš komentář
Prosím, vložte Vaše jméno
This site is protected by reCAPTCHA and the Google Privacy Policy and Terms of Service apply.