Snaha o rovnoprávnost mezi mužem a ženou provází lidstvo napříč historií, ale až v 19. století se začalo formovat ženské hnutí tak, jak jej známe dnes. Cílem bylo zrovnoprávnění žen, a to jak na poli vzdělání a zaměstnání s vidinou stejného platu i kariérního postupu, tak na společensko-sociální rovině. Sociologové poukazují na fakt, že feminismus má několik podob. Můžeme se na něj dívat z hlediska politického, sociálního či ekonomického. Feminismus se mění i s dobou, ale jádro zůstává stejné, a sice úsilí najít rovnost mezi oběma pohlavími. Jak se v takovém světě cítí muž, který byl vždy zvyklý na ostře vymezené hranice mezi mužem a ženou, a který byl navyklý plnit určité role ve společnosti coby muž a od ženy očekával zase jiné role?
Je to pár let, co se objevila v médiích (nebo spíše objevilo) žena, která si začala říkat Alžbětko a upozorňovat na nebinárnost. Nebinární lidé se necítí ani jako muži ani jako ženy, skrývají své pohlavní znaky. K této genderové identitě se hlásí čím dál více lidí, mezi nimi i řada celebrit. Muži, kteří tak obdivovali krásu některé herečky, se musí najednou smířit s tím, že už ji v šatech s výstřihem neuvidí, musí si najednou uvědomit, že ta krásná žena je bezpohlavní „to“. Což pro některé konzervativní jedince může být opravdu problém. Muži se tak bojí nejen o ztrátu jistoty, kterou od světa očekávají, ale přijde jim nepříjemné oslovovat ženu jinak než ženou, od pradávna byli zvyklí lichotit a dávat tak najevo svoje sympatie.
Strach z nařčení
V Americe se ženy dokáží soudit za sexuální harašení, které pro mnohé muže prostě není žádný přestupek. Plácnutí po zadku, zírání na poprsí nebo podržení dveří. Před několika lety se miliony žen začaly hlásit k hnutí #MeToo, které dodalo sílu těm, co byly někdy sexuálně zneužívány či obtěžovány. Samozřejmě že přihlásit se mohl kdokoli, tedy i muž, ale většinou na sexuální násilí či obtěžování poukazují ženy. A muži začali být nervózní. Jasně, že většina mužů nesouhlasí s násilím na ženách, ale muži najednou tápali, jestli ono plácnutí po zadku je tedy tak těžký přestupek, za který by se i oni mohli dostat do hledáčku #MeToo.
Když se podíváme pár staletí dozadu, tak soudy neřešily ani to, že muž měl se ženou pohlavní styk i přes její odpor. V rámci plnění manželských povinností neměla právo říct ne. Americké zákony v současnosti dokonce požadují souhlas obou aktérů milostného vztahu. Pryč je tedy doba, kdy vzrušení milenci se na sebe vrhli, žena se nechala políbit a povalit na postel a užívala si zvířeckost jejího partnera. Dnes onu vášeň zkazí dotaz, zdali opravdu chce to, co evidentně chce. Muž, který byl zvyklý ženy dobývat, se náhle v tomhle novém trendu cítí méně mužný. Muž, který byl zvyklý dávat ženě najevo svůj obdiv plácnutím po zadku, neví, jak má polichotit.
Muž v ohrožení
Mužské pokolení se cítí ohroženě. Muž, který nedokáže dát ženě svobodu, nedokáže jí říct, ať si večer vyrazí s kamarádem na večeři, že on pohlídá děti, se bojí ohrožení. Takový muž by se musel přenastavit. Pochopit, že večeře s kamarádem je večeře s kamarádem. Ale co by na to řekli jeho kumpáni v hospodě? „Ona se ti s někým tahá a ty zatím měníš plíny?“ Problém tedy není v tom, že by nechtěl dát ženě svobodu, ale že to neumí. Jeho vnímání pozic žen a mužů je pevně zakotven v historickém vnímání, kdy žena je počestná jen tehdy, stojí-li doma u plotny, popřípadě je zavřená někde v klášteře. A čím více ženy volají po svých právech, tím více se jejich protějšci cítí bezradní a panikaří. Nedokáží totiž pochopit, co to pro ně znamená. Nabourává to jejich jednoduchou vizi vztahu.
Ohrožení se ale cítí silnější pohlaví i proto, že najednou nezná své místo na světě. Mužské práce jako je sekání dřeva je už, pokud nemá rodina chalupu, passé. Mnohé ženy si dokáží poradit s technickými věcmi, umí vyměnit žárovku, řídí auto a dokáží se o sebe postarat. Dávají tak muži najevo, že ho nepotřebují, a to ani k podržení dveří.
Lovec mamutů a čtenář novin
Na druhou stranu už z evolučního hlediska byly ženy odpradávna samostatné. Byly to většinou ony, kdo se staraly o potravu, o udržení ohně, o potomstvo. Muž čas od času vyrazil na lov mamutů, málokdy byl úspěšný, nicméně cítil se důležitý, byl přeci lovec mamutů. Podle některých psychologů se muž nikdy nezvládal starat o ženu a svou rodinu stoprocentně, vždy velký podíl měla právě žena. Není tedy divu, že i dnes většinu práce a povinností zastane žena. Problém tedy nastává, když ženy chtějí po muži rovnoprávnost nejen v tom, že budou mít stejný plat, ale že jejich polovičky budou doma mít nádobí, chodit s dítětem na hřiště a vařit. Další potíž je v pojmenování, muž si vždy říkal hlava rodiny, i když většinou to byly ženy, které vedly domácnost. Naše babičky a dědečkové ještě pamatují, kdy jim jejich mámy říkaly „tiše, tatínek si čte noviny, je unavený, přišel z práce“. Tak to prostě bylo a akceptovalo se. Dnes žena v rámci rovnoprávnosti chce po muži, aby po příchodu z práce udělal večeři nebo šel s dítětem na hřiště, a ani ho za to nikdo nijak extra nepochválí. Když to nezvládne, nařkne ho z lenosti či neschopnosti.
Výhody pro muže
Nicméně feminismus nemusí pro muže znamenat jen nutné zlo. I on z toho může něco vykřesat. Například to, že se nebude nutit stavět do role drsňáka, ale občas si i popláče. Úplně nejhorší kombinace pro muže je maska drsňáka a žití ve feministické společnosti. Tedy ve světě, kde si nemůže chlapsky dupnout, kdy má pocit, že ho ženy drtí, ale neumí nebo nechce si o tom s nikým popovídat. Dusí to v sobě, aniž by okolí vědělo, že se v něm odehrává jedno velké drama. Pokud by přijal feminismus v jeho nejčistší podobě, mohlo by se mu ulevit. Mohl by konečně říct, že něco nezvládne, že má také pocity, že potřebuje objetí či že nerozumí současnému světu. Mohl by diskutovat a sundat masku drsného chlapa, který nic neřeší.
Vzácný druh: feminista
Než přijde domů, zavolá manželce, jestli není potřeba něco koupit, po večeři se neodvalí na gauč, ale umyje nádobí, odsuzuje násilí na ženách, dokáže veřejně mluvit o problémech feminismu a o partnerské krizi vede klidně dlouhé hovory, aniž by se spokojil větou „asi to zase dostala, že je tak protivná“. Tzv. feminista se někdy stává terčem posměchu a dostává nálepku podpantoflák. Vztahoví koučové ale upozorňují na fakt, že feministé mají spokojenější vztah i více sexu a netrápí se tím, čím se trápí většina mužů v současné době, necítí se totiž lapeni v ženském světě, ale chápou ho, nebo se alespoň snaží jej pochopit. Snadno se dokáží zorientovat, když má žena nějaký problém, protože její špatnou náladu nesvedou na to, že dostala menstruaci. Je jasné, že v dnešní době nastává určitý soumrak drsných chlapáků, kteří si musí zvykat na to, že pryč jsou časy, kdy vnímání žen a mužů mělo ostré hranice. Nicméně dostáváme se do nové éry, kdy muž má šanci dostat nové uplatnění a sice pochopení ženy. To je totiž to, co žena, i když si sama dojede s autem do servisu a zaplatí si nájem, opravdu od muže potřebuje.
Více článků na téma rodina a vztahy najdete zde.
Začněte se rozvíjet ještě dnes!
Studium MBA vám pomůže zlepšit si své manažerské dovednosti.
Studium BBA vám pomůže naučit se prodávat, vyjednávat, přesvědčovat a ovlivňovat.
Kurz Rekonstrukce identity vám pomůže navrátit sami k sobě, zvládat lépe stres, navazovat zdravé vztahy a naučit se ozdravovat ty nezdravé.
