Jak být úspěšný u přijímacího pohovoru? Použijme naši největší zbraň, použijme sami sebe – buďme sami sebou a nahoďme úsměv.

Všichni jistě známe následující přísloví: „Řetěz je tak silný, jak slabý je jeho nejslabší článek.“  Proto se nesmíme divit, že zaměstnavatelé na své budoucí zaměstnance kladou čím dál tím vyšší nároky. Když si na internetu projíždíme pracovní pozice, máme občas pocit, že musíme být superhrdinové, abychom měli veškeré požadavky, které se od nás k dosažení pozice očekávají. Pokud personální pracovník má pocit, minimálně přes váš zaslaný životopis, že by stálo za to si vás prohlédnout zblízka, tak máte čtvrtku úspěchu v kapse. Když obdržíte email s pozvánkou na pohovor, nastává menší hysterie, zvláště pokud se jedná o pozici, o kterou stojíte jako diví.

Pokud o něco moc stojíme, děláme všechno proto, abychom to získali. Zní to logicky a také jako výchozí bod úspěchu, ale chyba lávky. Právě pokud se na něco až moc třeseme, může se stát, že se budeme tak moc snažit, až to přepískneme. Koupíme si novou košili, kostýmek, týden před pohovorem budeme všem okolo podávat ruku, abychom si nacvičili pevný (ale ne přespříliš) stisk ruky, před zrcadlem budeme zkoušet úsměvy Jamese Bonda a to jenom proto, abychom roztěkaností před pohovorem na sebe převrhli šálek kávy, zapomněli před odchodem použít deodorant a svoje pečlivě předem připravené představení popletli do té míry, že personalistka ani nepochopí, kde bydlíme.

Mohlo by vás také zajímat: 4 kroky k budování sebedůvěry

Nemá cenu nic nacvičovat dopředu, opravdu. Oklamávat svého budoucího zaměstnavatele patnáct minut u přijímacího pohovoru zvládne většina, pokud si ale myslíme, že ho zvládneme mást třeba několik let? (A pokud ano, tak to pravděpodobně nebude typ člověka, pro kterého bychom pracovat chtěli.)

Buďte sví, no vážně! Samozřejmě, že je lepší vyvarovat se některých věcí, ale váš budoucí zaměstnavatel z vás musí cítit upřímnost.

Pokud si při přijímacím pohovoru náhodou vzpomenete na svá pozitiva a silné stránky, tak je to perfektní, protože zrovna teď je na to ta správná doba. Ale i přemíry pochvaly škodí. Abychom vypadali trochu pokorněji, je dobré do našeho repertoáru přihodit i nějaký ten náš zlozvyk či menší nedostatek. Po desítky let zaběhlé klišoidní věty jako: „Jsem strašný workoholik a perfekcionalista.“, sice pořád zabírají, ale za kreativitu jdou body nahoru.

„Šaty dělají člověka.“, to je jasná věc a na pracovní pohovor bychom rozhodně měli zvážit jeden z lepších kousků, které máme ve skříni. Nicméně byste byli překvapení, jak moc jde z člověka vycítit, jak se v oblečení cítí. Svoje tělo kontrolovat můžeme, ale svoje podvědomí těžko. Pokud budete mít sako, které je perfektně elegantní, ale zároveň vás šíleně kouše, zvažte, zda po dobu hodiny dokážete sedět bez křečovitého úsměvu a ujíždějících očí na hodinách, zda už se blíží konec pohovoru. Pokud si tím nejste úplně jistí, sáhněte pro ne tolik elegantní, ale jistější variantu.

O tom, jak se chovat na pohovorech, jak působit, jak mít správně položené ruce, nohy, co mít na sobě, jak to sladit a s čím to sladit, co je dobré říci, co neříkat vůbec, existuje celá řada informací. Jediné pravidlo, které by mělo být zmíněno na prvním místě je: Buďme lidští. Je to naprosto prosté, buďme sami sebou, jistě, snažme se zapůsobit, ale lidsky.

Nezapomínejme, že ten pán, nebo paní, co nám dávají kolikrát tak směšné otázky a mají moc ovlivnit naše budoucí zaměstnání, jsou pořád i přes tohle všechno stále jenom lidé. Proto se k nim taky tak chovejme. Nebuďme z pohovorů vystresovaní, těšme se na ně a užívejme si je. Pojďme do něj již ze začátku jako by o nic nešlo. Pokud z pohovoru již předem budeme mít dobrý pocit a těšit se na něj, půjde to z nás na něm i vidět. A co si budeme říkat, v principu se každý raději dívá na usměvavé lidi.

Jaké máte zkušenosti s pohovory vy? Máte nějaké zaručené triky, které vám pokaždé vyšly?

Předchozí článekHodnoť mě něžně
Další článekProč (ne)soudit druhé
Markéta Brančíková
Neřídím se žádnými citáty ani motty a můj život je těžce ovlivňován moji neochvějnou vírou v jednorožce. Jsem přesvědčená, že abychom byli šťastní, musíme dělat věci, které nás naplňují. Mám ráda dobrodružství, poznávání nových vůní všeho co je alespoň trochu cizí. Vyhledávám kontakt s lidmi všech národností, povah a náboženského vyznání a ráda si s nimi povídám, protože jsem si jistá, že poznávání jiných zvyků, kultur a názorů z nás dělá moudřejší a tolerantnější jedince. Miluju kreativitu a vyjádření jedince.

KOMENTOVAT

Prosím vložte poznámku
Prosím, zadejte své jméno a příjmení